afektivní-procesy

Tím, že emoce vedou ke vštípení nějakého zážitku, připravují jedince k adekvátní reakci na konkrétní situaci (strach nás připravuje na případné nebezpečí), díky tomu dochází k seberegulaci a hierarchizaci hodnot.

Emoce můžeme rozdělit dle intenzity a délky trvání:

1. Afekt - velmi intenzivní a krátkodobá emoce, vyznačuje se rychlým vznikem, bouřlivým průběhem a nedostatkem racionální kontroly jednání

2. Nálada - slabá intenzita a dlouhodobé trvání, ovlivňuje pozornost, paměť, motivaci, myšlení...

3. Vášeň či dlouhodobý citový vztah - velmi intenzivní a dlouhodobá emoce, často ovlivňuje celého člověka a jeho jednání, váže se ke konkrétní bytosti (láska k určitému člověku, domácímu mazlíčkovi), věci (oblíbený plyšák), ideji (náboženství) či aktivitě (fotbal,...).

Dále můžeme emoce dělit dle charakteru či kvality:

1. Vyšší emoce (city) - souvisejí s etikou, morálkou, intelektem či estetikou, nejsou vrozené a jsou ovlivňovány společností: cit pro spravedlnost, pravdu, čest, stud, zvědavost, altruismus, empatie, smysl pro krásu

2. Nižší emoce (city) - též označovány jako základní emoce - jsou spojovány s instinkty a pudy, většina autorů rozlišuje 8 základních emocí, ostatní jsou jejich odvozeninami: hněv, strach, radost, přijetí (důvěra), nechuť (znechucení), anticipace (očekávání), překvapení, smutek

FYZIOLOGICKÉ A BEHAVIORÁLNÍ ZMĚNY

- Nico Frijda (1986) v této souvislosti hovoří o emocích jako o detektorech subjektivní významnosti (relevance detectors).

- tím, že detekuje, že je pro nás něco důležité, vyvěrá napovrch řada emocí

- Emoce kromě toho, že se nějak cítíme, způsobují, že se s námi něco děje, že něco děláme (valíme oči, tuhneme strachy, rudneme studem, prskáme smíchy atd.)

DIMENZE EMOCÍ

• Wundt - dimenze libosti a nelibosti a dimenze míry vzrušení, aktivace, intenzity

• Dimenze libosti a nelibosti bývá v literatuře rovněž nazývána valencí a míra vzrušení mívá rozličná přízviska, obvykle se objevuje jako míra aktivace (např. Russell, 2003) či intenzita.

FUNKCE EMOCÍ

•Hrají klíčovou roli ve vztahu k evoluci a přežití, v ontogenezi, umožňují rychlé a ekologické zpracovávání informací s okamžitou reakcí – viz strach

•Základ pro lidské svědomí a morální chování skrze jejich roli v empatii, sympatii, péči, apod.

•Definují kvalitu lidského života

•Jsou součástí formování a udržování sociálních vztahů; umožňují vytvářet sociální vazby a dále tato sociální pouta udržovat, chránit a ošetřovat proti bezprostřední hrozbě namířené proti jedinci či vztahu.

•Intrapersonální přínos emocí a zdůrazňuje jejich vliv na zvládání výzev z prostředí, modulaci subjektivního prožívání, poskytování asociativních struktur v paměti atd.

TEORIE EMOCÍ

• James a Lange (1884-1885)