Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Charakterizujte problematiku komunikace-interakce a komunikace, druhy a ucinky komunikace

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (37 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

9. Charakterizujte problematiku komunikace: interakce a komunikace, druhy a účinky komunikace INTERAKCE A KOMUNIKACE Náš přímý sociální styk, od něhož se odvíjí veškeré naše vnitřní sociální cítění, veškerý náš vnitřní sociální svět se odehrává v interakcích a komunikacích. Interakce a komunikace jsou tedy základním způsobem uskutečňování naší mezilidské vzájemnosti, naší sociálnosti. INTERAKCE= reagování lidí na sebe navzájem, probíhající kdykoliv se s někým setkáme, navzájem se nějak zaznamenáme a dáváme to najevo. KOMUNIKACE =sdělování informací, podávání zpráv. a) oboustranná (dvousměrná): např. když se dva vědci snaží předložit - každý ze své názorové pozice - co nejvíce informací, aby bylo možno rozhodnout, kde je pravda a jak postupovat. Komunikace se tak víceméně přibližuje interakci. b) jednosměrná:např. když autor píše učebnici, podává informace čtenářům, aniž by je momentálně znal. Čtenáři nemají možnost průběžně do vzniku sdělování zasahovat. c) masová: případy komunikování zpráv a pořadů televizí, rozhlasem a tiskem. Jinak je tomu při veřejné přednášce. Přednášející může zaznamenávat, jak publikum reaguje. Tím vstupuje do jednosměrné komunikace míra interaktivnosti. Podobně ale také do interakce vstupuje komunikativnost. Člověk je bytostí komunikující - bytostí, která nějaká sdělení a informace ustavičně vysílá a současně také nějaká sdělení a informace ustavičně vyžaduje a přijímá. Sdělujeme nejen věcné informace, ale také touhy a prosby, naděje a zmatky, sympatie a averze. Činíme tak slovy, gesty, mimikou, smíchem, pláčem a dokonce i poklesky. Interakce a komunikace se vzájemně prostupují -interaktivní komunikace. DRUHY KOMUNIKACE Komunikaci můžeme rozdělit do několika druhů podle toho, jaké významné a nápadné znaky v nich převládají. Existuje několik možných kritérií takového rozdělení: 1) KOMUNIKACE VERBÁLNÍ A NEVERBÁLNÍ Můžeme komunikovat pomocí slov, tedy řečí, pak jde o komunikacislovní (verbální). Nebo používáme neslovních, neřečových poznatků, pak jde o komunikacineverbální. V životě jsou zastoupeny oba dva prostředky, obvykle jeden z nich převládá, je určující. Neverbálními prostředky sdělujeme převážně city a postoje (sympatie, dojetí, rozladění, úzkost, strach). Zdůrazňujeme jimi to, co říkáme slovy, ale vyjadřujeme jimi i opak toho, co říkáme slovy. Slovními prostředky oproti tomu argumentujeme, interpretujeme, dotazujeme se a odpovídáme. Český psycholog J. Křivohlavý uvádí následujícíprostředky neverbální komunikace: mimika, tělesné přiblížení se či oddálení, fyzický postoj, přímý dotek, gestikulace, pohledy, úprava zevnějšku. Mezi neverbální komunikace počítáme i aspekty řeči, které se nevážou svým významem na slovo -paralingvistické znaky = melodie a modulace řeči, důrazy, pomlky, přeříkávání se, rychlost a plynulost řeči. 2) KOMUNIKACE SYMETRICKÁ A ASYMETRICKÁ Kritériem je vyváženost (symetrie) podílu účastníků na průběhu komunikace. Když nás partner nepustí ke slovu a stále si mele svou a vždy se znovu zmocňuje slova, to je případasymetrickékomunikace. Asymetrická komunikace odpovídá rozdílům v sociálním postavení, míře odbornosti, věku, zodpovědnosti. Asymetrie je vyjádřená také tehdy, když osoba A vyká osobě B, zatímco naopak osoba B osobě A tyká. Asymetrie může být v určitých fázích života prožívána jako frustrující, zejména tehdy, když slabší partner komunikace zjišťuje, že způsoby komunikování omezován, blokován v možnostech projevit se.Symetrická komunikace je komunikace vyvážená, oba partneři jsou si při komunikaci rovni. 3) KOMUNIKACE HARMONICKÁ A KONFLIKTNÍ Pro komunikaciharmonickou je typické, že osoby dospívají v průběhu komunikace k souladu zájmů, k uspokojení potřeb, které se vztahem spojují. Při komunikacikonfliktnídochází k disharmoniím a rozepřím, které se vyhrocují, takže narůstá nespokojenost se vztahem, vznikají pocity frustrace, hrozí rozpad vztahu, zhroucení některého z členů, vzájemné napadení apod. 4) KOMUNIKACE SOUTĚŽIVÁ A SPOLUPRACUJÍCÍ V soutěživé (kompetitivní) komunikaci jde o překonání jednoho partnera druhým. Jde o prokázání kdo je lepší, výkonnější, zdatnější. V tomto případě hrají důležitou roli pravidla, kterými se partneři řídí. Respektování pravidel je v rámci soutěže smiřuje a integruje do vztahu bez ohledu na to, zda jeden vyhrál či prohrál. Porušením těchto pravidel komunikace soutěživá přechází ve spolupráci konfliktní. Vespolupracující (kooperující) komunikaci jde o rozdělení úkonů odpovídající společnému záměru, vycházení si vstříc, poskytování vzájemné pomoci. Existuje i smíšená, tzv. kooperativně- kompetitivní forma interakce. Např. členové jednoho družstva navzájem spolupracují, ale s jiným družstvem soutěží. 5) KOMUNIKACE FORMÁLNÍ A NEFORMÁLNÍ V případě komunikaceformální ustupují city více či méně do pozadí, rozhodující roli přejímá to, čím se partneři vztahu společně zabývají, jaký úkol řeší, oč jim věcně jde. Důležitá je zde přítomnost nadosobního hlediska. Např. interakce nemocničních sester a doktorů při operaci. Přineformální komunikaci partneři komunikují převážně na základě osobních hledisek a zájmů (sympatie, city, zloba). Příkladem může být komunikování zamilované dvojice, rozněžněné matky s kojencem nebo rozhádaných sousedek. ÚČINKY KOMUNIKACE(VLIV KOMUNIKAČNÍCH SLEDŮ) Komunikace, pokud nejsou jen mžitkovými nahodilými událostmi, probíhají v interakčně-komunikačních sledech, v sekvenčních řetězcích. Při komunikaci dvou lidí tak označujeme skutečnost, že komunikační akty osoby A vyvolávají komunikační reakci osoby B, která zase vyvolává zpětně odezvu u osoby A atd. Je-li komunikujících osob více (rodina, kolektiv), pak je řetězec složitější. Může ústit v dohodu, sladění potřeb a zájmů, ale také v neshodu, konflikt. Sledy komunikací v dlouhodobých vztazích nabývají charakteristických forem, určitých převažujících tendencí. Ty pak mají formativní účinek na komunikující partnery. Např. když se žák ve škole nesnadno rozhoduje pro postup, i když je připraven a je nadaný, učitel ho vpraví do role žáka slabéh

Témata, do kterých materiál patří