Charakterizujte problematiku komunikace-interakce a komunikace, druhy a ucinky komunikace

2) KOMUNIKACE SYMETRICKÁ A ASYMETRICKÁ

Kritériem je vyváženost (symetrie) podílu účastníků na průběhu komunikace. Když nás partner nepustí ke slovu a stále si mele svou a vždy se znovu zmocňuje slova, to je případ asymetrické komunikace. Asymetrická komunikace odpovídá rozdílům v sociálním postavení, míře odbornosti, věku, zodpovědnosti. Asymetrie je vyjádřená také tehdy, když osoba A vyká osobě B, zatímco naopak osoba B osobě A tyká. Asymetrie může být v určitých fázích života prožívána jako frustrující, zejména tehdy, když slabší partner komunikace zjišťuje, že způsoby komunikování omezován, blokován v možnostech projevit se. Symetrická komunikace je komunikace vyvážená, oba partneři jsou si při komunikaci rovni.

3) KOMUNIKACE HARMONICKÁ A KONFLIKTNÍ

Pro komunikaci harmonickou je typické, že osoby dospívají v průběhu komunikace k souladu zájmů, k uspokojení potřeb, které se vztahem spojují. Při komunikaci konfliktní dochází k disharmoniím a rozepřím, které se vyhrocují, takže narůstá nespokojenost se vztahem, vznikají pocity frustrace, hrozí rozpad vztahu, zhroucení některého z členů, vzájemné napadení apod.

4) KOMUNIKACE SOUTĚŽIVÁ A SPOLUPRACUJÍCÍ

V soutěživé (kompetitivní) komunikaci jde o překonání jednoho partnera druhým. Jde o prokázání kdo je lepší, výkonnější, zdatnější. V tomto případě hrají důležitou roli pravidla, kterými se partneři řídí. Respektování pravidel je v rámci soutěže smiřuje a integruje do vztahu bez ohledu na to, zda jeden vyhrál či prohrál. Porušením těchto pravidel komunikace soutěživá přechází ve spolupráci konfliktní. Ve spolupracující (kooperující) komunikaci jde o rozdělení úkonů odpovídající společnému záměru, vycházení si vstříc, poskytování vzájemné pomoci. Existuje i smíšená, tzv. kooperativně- kompetitivní forma interakce. Např. členové jednoho družstva navzájem spolupracují, ale s jiným družstvem soutěží.

5) KOMUNIKACE FORMÁLNÍ A NEFORMÁLNÍ

V případě komunikace formální ustupují city více či méně do pozadí, rozhodující roli přejímá to, čím se partneři vztahu společně zabývají, jaký úkol řeší, oč jim věcně jde. Důležitá je zde přítomnost nadosobního hlediska. Např. interakce nemocničních sester a doktorů při operaci. Při neformální komunikaci partneři komunikují převážně na základě osobních hledisek a zájmů (sympatie, city, zloba). Příkladem může být komunikování zamilované dvojice, rozněžněné matky s kojencem nebo rozhádaných sousedek.

ÚČINKY KOMUNIKACE (VLIV KOMUNIKAČNÍCH SLEDŮ)

Komunikace, pokud nejsou jen mžitkovými nahodilými událostmi, probíhají v interakčně-komunikačních sledech, v sekvenčních řetězcích. Při komunikaci dvou lidí tak označujeme skutečnost, že komunikační akty osoby A vyvolávají komunikační reakci osoby B, která zase vyvolává zpětně odezvu u osoby A atd. Je-li komunikujících osob více (rodina, kolektiv), pak je řetězec složitější. Může ústit v dohodu, sladění potřeb a zájmů, ale také v neshodu, konflikt.