Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Objasnete podstatu socializace osobnosti a pusobeni hlavnich socializacnich cinitelu- rodina,

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (47.5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ

Socializačními činiteli jsou instituce a osoby, které socializačně působí. Pokud jde o instituce, jde na prvním místě o rodinu, dále o školu, další výchovná zařízení i o různé sociální skupiny. Pokud jde o osoby, pak jde jednoznačně o matku, otce, sourozence, prarodiče a další osoby z kruhu rodiny. Následují učitelé, kamarádi, různé vzory a modely, v neposlední řadě vzory a modely prezentované televizí a filmem.

Socializační činitelé nepůsobí na všechny stejně a podle určitého předem jasně daného schématu, ale tak, jak je ten který vybaven, jak působit umí a chce.

1) SOCIALIZACE V RODINĚ

Význam rodiny pro socializaci dítěte je klíčový, ojedinělý, prakticky nezastupitelný. Je to dáno tím, že dítě zde nachází uspokojení potřeb, které je pro průběh dalšího sociálního začleňování rozhodující. Jde o potřeby: být druhým člověkem akceptován, být milován a moci milovat, vciťovat se do druhého, ztotožňovat se s druhým. V návaznosti pak vytváří svým socializačním působením základní podoby klíčových prožitků sama sebe: já jsem, já umím, já dokážu, já mám, toto je moje, jsem chlapec, jsem děvče, toto jsou moje povinnosti a úkoly, toto jsou pravidla, jimiž se řídím. Rodina, která působí v těchto oblastech nedostatečně je označovaná jako disfunkční nebo dokonce afunkční, když zcela selhává nebo dítě ohrožuje.

2) SOCIALIZACE VE ŠKOLE

Vstup dítěte do socializačního prostředí školy je jedním z pronikavých obratů v životě osobnosti. Proto se také v této souvislosti hovoří o prahovém zážitku vstupu do školy, jako by dítě vcházelo do jiného světa. Jde o přechod z intimního svazku rodiny do veřejného prostředí školy. Tam se prosazují pravidla platná pro všechny stejně, oproti chápavému a omlouvajícímu přístupu rodičů. Dítě podstupuje něco nového a dobrodružného. Pokud se s tím vším pojí úspěch, je zdárně nastoupena vyšší fáze socializace. Pokud se dítě setkává s traumaty a ponížením, vede to ke strachu a blokování motivace se socializačně vyvíjet. Socializační působení školy se mění s věkem žáků, studentů. V obecné rovině má toto působení pět základních rovin:

a) rovina poznávacích aktivit: svět je poznatelný, kultivace vnímavosti žáků

b) rovina zadávání úkolů, vytyčování požadavků, plnění povinností: splnit úkol, poručit si

c) rovina hodnocení

d) rovina sebeprezentace: žák se učí být v centru pozornosti

e) rovina spolužákovské vzájemnosti: kultivace chování v situacích soutěže a spolupráce

3) SOCIÁLNÍ VÝZNAM VRSTEVNÍKŮ

V období adolescence narůstá socializační význam spontánních vztahů a pospolitostí mezi vrstevníky (bez zásahu dospělých). Vztahy lze rozdělit do tří základních kategorií:

a) velké, hromadné pospolitosti: sdružování mladých lidí na koncertech oblíbených kapel, tanečních zábavách, manifestacích, táborech apod. Dochází zde k mimořádně silným zážitkům pospolité identity. Pocit identity bývá u ohrožených sociálních skupin mládeže podporován za určitých okolností alkoholem, drogami.

Témata, do kterých materiál patří