Objasnete podstatu socializace osobnosti a pusobeni hlavnich socializacnich cinitelu- rodina,

10. Objasněte podstatu socializace osobnosti a působení hlavních socializačních činitelů: rodina, škola, vrstevníci

SOCIALIZACE OSOBNOSTI

Socializace osobnosti bývá definována jako proces utváření osobnosti jejím začleňováním do společnosti pro život v této společnosti. Jedinec přijímá za své určité zásady, hodnoty, způsoby chování, názory, postoje, které jsou v dané společnosti náležité, správné, nutné. Tím daný jedinec do dané společnosti přináleží, je jejím členem. Téma socializace je tématem celoživotním. Socializace osobnosti se děje určitými socializačními mechanismy = procesy vedoucí k vývoji osobnosti sociálními vlivy. Jsou to všechny druhy učení, které jsou aktualizovány konkrétními okolnostmi začlenění dotyčného jedince do rodiny, party, školy.

Socializace může probíhat zcela nezáměrně a bezděčně: napodobováním imponujících vzorů, učením podmiňováním nebo působením jiných mechanismů učení. Může ale také proběhnout jako proces záměrně řízený okolím, dokonce i za účasti odborníků.

Cíl, který socializace sleduje, lze pochopitelně rozvést. Socializace osobnosti je:

a) rozvinutím druhových vlastností člověka

b) rozvinutím znaků jeho konkrétní přináležitosti (národní, státní, církevní)

c) nezbytným impulsem pro rozvinutí jeho individuálních zvláštností, a to jeho začleňováním do společnosti, jeho účastí na dění civilizace a kultury

a) SOCIALIZACE JAKO ROZVINUTÍ DRUHOVÝCH VLASTNOSTÍ ČLOVĚKA

Rozhodujícím činitelem, který způsobuje, že z organismu člověka se vyvíjí člověk v plném slova smyslu, tzn. lidská bytost tělesně, psychologicky, duchovně a sociálně, je začleňování tohoto člověka do společnosti, do kulturních poměrů. Toto tvrzení ilustrují případy dětí, které vyrůstaly v extrémní sociální izolaci, tzn. mimo kontakt s lidmi, lidskou civilizací a kulturou.

b) SOCIALIZACE JAKO ROZVINUTÍ ZNAKŮ KONKRÉTNÍ PŘINÁLEŽITOSTI ČLOVĚKA

Žádný člověk se nesocializuje všeobecně, jen přináležitostí k lidstvu a k lidské kultuře vůbec. Rodíme se do konkrétní rodiny, do konkrétní civilizace a kultury, v konkrétním čase. Rodina klade na dítě zcela konkrétní požadavky, vymezuje jeho život zcela konkrétními okolnostmi. Toto zkonkrétnění socializace ústí v rozvinutí znaků konkrétní přináležitosti, tzv. modální neboli víceméně charakteristické osobnosti člena daného společenství (národa, vyznání, sociální vrstvy). Např. my jako Češi bychom s naší socializací nemohli žít u kmene v Africe.

c) SOCIALIZACE JAKO ROZVINUTÍ INDIVIDUALITY

Socializace nám také poskytuje impulsy, abychom rozvinuly svou originální individualitu, abychom dospěli ke zcela osobitému vyjádření svého přínosu. Ve vztahu k rozvinutí individuality se však socializační působení různých prostředí liší. Společnosti založené na autoritářství, uniformitě tíhnou k potlačování odlišností, které se zde mohou dokonce jevit jako přestupek vůči tradicím či principům soužití. Odlišný jedinec zde může být vystaven kruté perzekuci. Naopak jiné společenské systémy vyzdvihují originalitu, svéráz, individuální odlišnost a autonomii jako významnou hodnotu.