Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Objasnete podstatu socializace osobnosti a pusobeni hlavnich socializacnich cinitelu- rodina,

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (47,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

10. Objasněte podstatu socializace osobnosti a působení hlavních socializačních činitelů: rodina, škola, vrstevníci SOCIALIZACE OSOBNOSTI Socializace osobnosti bývá definována jako proces utváření osobnosti jejím začleňováním do společnosti pro život v této společnosti. Jedinec přijímá za své určité zásady, hodnoty, způsoby chování, názory, postoje, které jsou v dané společnosti náležité, správné, nutné. Tím daný jedinec do dané společnosti přináleží, je jejím členem. Téma socializace je tématem celoživotním. Socializace osobnosti se děje určitýmisocializačními mechanismy = procesy vedoucí k vývoji osobnosti sociálními vlivy. Jsou to všechny druhy učení, které jsou aktualizovány konkrétními okolnostmi začlenění dotyčného jedince do rodiny, party, školy. Socializace může probíhat zcela nezáměrně a bezděčně: napodobováním imponujících vzorů, učením podmiňováním nebo působením jiných mechanismů učení. Může ale také proběhnout jako proces záměrně řízený okolím, dokonce i za účasti odborníků. Cíl, který socializace sleduje, lze pochopitelně rozvést. Socializace osobnosti je: a) rozvinutím druhových vlastností člověka b) rozvinutím znaků jeho konkrétní přináležitosti (národní, státní, církevní) c) nezbytným impulsem pro rozvinutí jeho individuálních zvláštností, a to jeho začleňováním do společnosti, jeho účastí na dění civilizace a kultury a)SOCIALIZACE JAKO ROZVINUTÍ DRUHOVÝCH VLASTNOSTÍ ČLOVĚKA Rozhodujícím činitelem, který způsobuje, že z organismu člověka se vyvíjí člověk v plném slova smyslu, tzn. lidská bytost tělesně, psychologicky, duchovně a sociálně, je začleňování tohoto člověka do společnosti, do kulturních poměrů. Toto tvrzení ilustrují případy dětí, které vyrůstaly v extrémní sociální izolaci, tzn. mimo kontakt s lidmi, lidskou civilizací a kulturou. b)SOCIALIZACE JAKO ROZVINUTÍ ZNAKŮ KONKRÉTNÍ PŘINÁLEŽITOSTI ČLOVĚKA Žádný člověk se nesocializuje všeobecně, jen přináležitostí k lidstvu a k lidské kultuře vůbec. Rodíme se do konkrétní rodiny, do konkrétní civilizace a kultury, v konkrétním čase. Rodina klade na dítě zcela konkrétní požadavky, vymezuje jeho život zcela konkrétními okolnostmi. Toto zkonkrétnění socializace ústí v rozvinutí znaků konkrétní přináležitosti, tzv.modální neboli víceméněcharakteristické osobnostičlena danéhospolečenství(národa, vyznání, sociální vrstvy). Např. my jako Češi bychom s naší socializací nemohli žít u kmene v Africe. c)SOCIALIZACE JAKO ROZVINUTÍ INDIVIDUALITY Socializace nám také poskytuje impulsy, abychom rozvinuly svou originální individualitu, abychom dospěli ke zcela osobitému vyjádření svého přínosu. Ve vztahu k rozvinutí individuality se však socializační působení různých prostředí liší. Společnosti založené na autoritářství, uniformitě tíhnou k potlačování odlišností, které se zde mohou dokonce jevit jako přestupek vůči tradicím či principům soužití. Odlišný jedinec zde může být vystaven kruté perzekuci. Naopak jiné společenské systémy vyzdvihují originalitu, svéráz, individuální odlišnost a autonomii jako významnou hodnotu. SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ Socializačními činiteli jsou instituce a osoby, které socializačně působí. Pokud jde oinstituce, jde na prvním místě o rodinu, dále o školu, další výchovná zařízení i o různé sociální skupiny. Pokud jde oosoby, pak jde jednoznačně o matku, otce, sourozence, prarodiče a další osoby z kruhu rodiny. Následují učitelé, kamarádi, různé vzory a modely, v neposlední řadě vzory a modely prezentované televizí a filmem. Socializační činitelé nepůsobí na všechny stejně a podle určitého předem jasně daného schématu, ale tak, jak je ten který vybaven, jak působit umí a chce. 1) SOCIALIZACE V RODINĚ Význam rodiny pro socializaci dítěte je klíčový, ojedinělý, prakticky nezastupitelný. Je to dáno tím, že dítě zde nachází uspokojení potřeb, které je pro průběh dalšího sociálního začleňování rozhodující. Jde o potřeby: být druhým člověkem akceptován, být milován a moci milovat, vciťovat se do druhého, ztotožňovat se s druhým. V návaznosti pak vytváří svým socializačním působením základní podoby klíčových prožitků sama sebe: já jsem, já umím, já dokážu, já mám, toto je moje, jsem chlapec, jsem děvče, toto jsou moje povinnosti a úkoly, toto jsou pravidla, jimiž se řídím. Rodina, která působí v těchto oblastech nedostatečně je označovaná jako disfunkční nebo dokonce afunkční, když zcela selhává nebo dítě ohrožuje. 2) SOCIALIZACE VE ŠKOLE Vstup dítěte do socializačního prostředí školy je jedním z pronikavých obratů v životě osobnosti. Proto se také v této souvislosti hovoří o prahovém zážitku vstupu do školy, jako by dítě vcházelo do jiného světa. Jde o přechod z intimního svazku rodiny do veřejného prostředí školy. Tam se prosazují pravidla platná pro všechny stejně, oproti chápavému a omlouvajícímu přístupu rodičů. Dítě podstupuje něco nového a dobrodružného. Pokud se s tím vším pojí úspěch, je zdárně nastoupena vyšší fáze socializace. Pokud se dítě setkává s traumaty a ponížením, vede to ke strachu a blokování motivace se socializačně vyvíjet. Socializační působení školy se mění s věkem žáků, studentů. V obecné rovině má toto působení pět základních rovin: a) rovina poznávacích aktivit: svět je poznatelný, kultivace vnímavosti žáků b) rovina zadávání úkolů, vytyčování požadavků, plnění povinností: splnit úkol, poručit si c) rovina hodnocení d) rovina sebeprezentace: žák se učí být v centru pozornosti e) rovina spolužákovské vzájemnosti: kultivace chování v situacích soutěže a spolupráce 3) SOCIÁLNÍ VÝZNAM VRSTEVNÍKŮ V období adolescence narůstá socializační význam spontánních vztahů a pospolitostí mezi vrstevníky (bez zásahu dospělých).Vztahy lze rozdělit do tří základních kategorií: a) velké, hromadné pospolitosti: sdružování mladých lidí na koncertech oblíbených kapel, tanečních zábavách, manifestacích, táborech apod. Dochází zde k mimořádně silným zážitkům pospolité identity. Pocit identity bývá u ohrožených sociálních skupin mládeže podporován za určitých okolností alkoholem, drogami. b) konkrétní, malé skup

Témata, do kterých materiál patří