Prosociální-chování

PROSOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ A ALTRUISMUS

Prosociální chováni vs. antisociální chování

Prosociální chování = Prospolečenské chování, je to chování které je v souladu se sociálními normami a hodnotami, jakýkoliv akt chování vykonaný ve prospěch člověka nebo skupiny osob, pomáhající chování, jehož cílem je přinést užitek

X ANTISOCIÁLNÍ = NENÍ V SOULADU SE SOCIÁLNÍMI NORMAMI

• Je to akt vykonaný ve prospěch a k užitku druhého člověka nebo skupiny osob

• Pomoc druhým, není spojena s očekáváním zisku, odměny nebo reciprocity služeb

• ALTRUISMUS – ČASTO SE POUŽÍVÁ JAKO SYNONYMUM I KDYŽ TO SPÍŠ MATE- významově téměř shodný, významově se odlišuje tím, že na rozdíl od protosociálního chování NENÍ SPOJEN S OČEKÁVÁNÍM ZISKU ČI ODMĚNY, JDE O „NEZIŠTNOU POMOC“ – JE NUTNĚ SPOJEN SE SEBEOBĚTOVÁNÍM, JAKO MOTIVACE A PROSOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ JAKO JE VZOREC CHOVÁNÍ

• Typy pomoci: pomoc v nouzi, darování, sympatie a porozumění, podpora – většinou bez vyzvání

• Objekt pomoci: cizí, známý, blízký jedinec

• Rychlost pomoci: bez otálení

• Míra pomoci

OTÁZKY:

• Proč pomáháme jiným lidem?

• Za jakých okolností poskytneme pomoc a za jakých nikoliv?

• Jaké jsou determinanty pomoci?

• Jaké jsou osobnostní proměnné spojené s prosociálním chováním?

Proč pomáháme?

-Klasický behavorioralismus předpokládá, že každé chování je buď odměněno, nebo trestáno – empirie ale říká, že lidé se v míře prosociálního chování velmi liší, u někoho dokonce převládá chování antisociální

• Otázka vrozenosti a naučeného chování (posílení, odměna, trest), u Hobbse či Machiaveliho dokonce „filosoficky“ chování vynucené – bez něho bychom ve státu nepřežili

• Filosof Rousseau opak – člověk je od přírody dobrý, ale společnost mu kazí přirozené tendece k altruismu

• V současnosti na odborném poli názor, že altruismus a prosociální chování je výsledkem vlivů prostředí a výchovy a opírá se o nejčastěji o teorii sociální směny/výměny

Teorie sociální směny

• Jedinci si vyměňují nějaké zisky a ztráty, výpočet na základě zvážení vynaloženého úsilí a předpokládaného zisku/odměny je to taková obchodní teorie, kvůli pocitu sebeuspokojení, odměně

• Čím jsou náklady na pomoc větší než zisky, tím menší je pravděpodobnost pomoci

• Čím nepříjemější a nebezpečnější je prosociální chování, tím vyšší je pocit uspokojení aftewards (Callero, Evans, 1982) – přispívá k udržení pozivitivního emociálního ladění

• Ale úplně Neplatí že pokud oměna vždycky tak se to naučím a budu se tak chovat a pokud se mi to !vymstí“i opakovaně, tak se tak přestanu chovat

• Př: když vezeme stopaře a on nám poškodí nebo zašpiní auto, následky jeho činů nám sníží ochotu brát stopaře do budoucna, ale nemusí to nutně znamenat že to nebudu dělat.

• Náklady s poskytnutím (čas, energie, peníze)

• Náklady s neposkytnutím pomoci (vina, kritika od druhých, nepříjemné pocity)

• Odměna spojená s pomocí (ocenění)

• Odměna spojená s neposkytnutím pomoci (prospěch z vlastní právě prováděné činnosti, čas, peníze)

• V SOP především zájem o pomoc „cizímu“ a kontext sociální situace