Psychologie nemocného

Komunikace v náročných situacích 

- efektivní komunikace = střídání rolí

- nechat mluvit pacienta – citlivě doptávat

- všímat si neverbální komunikace

- netlačit, nemanipulovat

- nejprve: aktivně naslouchat – pak vstoupit do komunikace

- empatie

- dispozice sestry, která komunikuje: citlivá, empatická, soustředěná, vzdělání v oblasti komunikace, pozná projevy neverbální komunikace

Hospitalismus

souhrn negativních tělesných a duševních účinků hospitalizace či institucionalizace na pacienty, zejm. kojence a děti a staré osoby – ty v důsledku dlouhodobého pobytu v nemocnici (hospitalizace) trpí nedostatkem pevných citových vazeb, sociálních kontaktů a deprivací různých potřeb, takže se mění jejich chování (např. apatie) a jejich tělesný i duševní vývoj je opožděn

příznaky

• nechutenství

• poruchy spánku

• celková povadlost

• nezájem

• únava

• smutný výraz

• regrese - návrat do nižšího vývojového období, ztráta již naučených návyků (typické pro děti)

• stereotypní pohyby- cumlání prstů, pohyby hlavy, trupu apod. (u malých dětí a starých nemocných)

Hospitalismus

Hospitalismus – nesprávná adaptace při pobytu v nemocnici, na nemocného negativně působí stereotypní nemocniční prostředí.

Adaptace – schopnost přizpůsobovat se změněným podmínkám zevního prostředí a vyrovnávat se s jeho vlivy.

Stres – nepříznivé vlivy působící na organismus.

Regrese – snížení stupně osobní zralosti nemocného. Pocit strachu a úzkosti.

Hospitalizace je negativní činitel pro nemocného v ústavní péči. Záporný vliv je často zvyšován dalšími okolnostmi. Proto dochází k hospitalismu.

U dospělých hospitalismus podporuje:

• anonymita nemocného – nemocný je označován mezi personálem číslem lůžka nebo chorobopisu, jako by ztratil jméno

• nepřesná informovanost nemocného – nemocný dostává množství informací, které není schopen si zapamatovat a nesplní naše očekávání

• nemocniční provoz – nemocný má pocit, že jeho osoba není brána na vědomí, že je pouze jeden z případů

• pobyt mezi těžce nemocnými – nemocný vidí ostatní umírat a má velký strach o sebe

• izolace nemocného od běžného života – nemocný trpí pocitem osamění, strádá nedostatkem styku s rodinou.

Hospitalismus u dětí:

• malé děti zaostávají nebo zapomínají návyky – oblékání, tělesná čistota, mluví hůř a méně = regrese

• děti citově reagují sklíčeností, pláčem nebo protesty, dítě si hraje samo, nemluví. Negativismus – dítě provádí opak toho co na něm požadujeme

• dítě pozná, že může žít pohodlně a využívá toho. Vyhýbá se povinnostem, je poživačné

• stereotypní kývavé pohyby – dumlá si prsty, celková otupělost. Projevuje se netečnost, apatie, deprese, nechutenství, nespavost, malátnost, unavenost.

Proces adaptace /přizpůsobení se/ neprobíhá u každého stejně, je závislý na vlastnostech člověka, dědičných faktorech a jak je člověk připraven na adaptaci.