HUMANISMUS A RENESANCE V ITÁLII A FRANCII

- pobýval ve Francii a Itálii, kde se seznámil s antickou vzdělaností

- je prvním z překladatelů „Románu o růži“

- pravděpodobně se znal s Petrarcou

- byl velmi obeznámen s kurtoazní lyrikou, to mělo velký vliv na jeho tvorbu

„Legenda o dobrých paních“

„Ptačí sněm“

„Canterburské povídky“

- jeho nejvýznamnějším

- jsou jeho vrcholným dílem, obsahuje 24 povídek, které jsou zasazeny do prostředí Hostince u Kabátce; tam se

schází různí poutníci různých vrstev, vypráví si různorodé příběhy ( lechtivé, žertovné, pohádkové, náboženské

prvky..)

- povídky nejsou původní – vychází z cizích literárních předloh

- jsou fraškovité, satirické

- čerpá z nich Shakespeare

- reálné postavy, sociální postavení, kritika mocných, realistické pojetí života ( typ.renesanční )

FRANCOIS VILLON (1431?- 1463)

- osiřel, byl adoptován kaplanem

- vlastním jménem Montcorbiere

- pochyboval o církevních dogmatech

- hlásili se k němu všichni prokletí básníci, bývá řazen mezi první z nich

- je mu blízká společnost „póvlu“, byl několikrát uvězněn

- jeho poezie oficiálně vychází ze středověké poezie, ale obsahem je nová – originální

- naturalistický pohled člověka

- odmítá středověkou askezi, touží po smysluplném a citovém vyžití

- dokáže se vyrovnat se smrtí

- překladatel : Otakar Fišer ( nejhodnotnější )

- Villonská balada (francouzská balada) = lyrická báseň, která mívá 4 sloky, přičemž první tři mají 7-12 veršů,

poslední = poslání mívá 4-5 veršů. Je zde také verš, kterým je uzavřeno poslání → opakuje se v závěru každé

sloky

- Villon pohrdl literární kariérou u dvora, která by mu zajistila „dům a měkké lože“, dal přednost nezávislosti,

byť i vykoupené tuláckým životem mezi společenskou spodinou, za krádeže a zabití v sebeobraně byl opa-

kovaně vězněn, trest smrti mu byl změněn na vyhnanství. Okolnosti jeho smrti nejsou známy!

„Malá závěť“ (Malý testament)

„Velká závěť“ (Velký testament)

- zesměšňoval ideál ženy, představa Beatrice přeměněna na tlustou Margot

- velký rozdíl mezi společenskými vrstvami

„ Bída z lidí lotry činí, vlky z lesů žene hlad “

„Balady v žangrónu“

- sbírka

Renesance a humanismus

- renesance (původně z francouzského slova renessaince) = obrození feudální společnosti na základě příklonu

k antickým ideálům, vyjadřuje snahu o změnu tradičního feudálního stylu, vychází z potřeb nové společenské

třídy – nastupující buržoazie

- název renesance se používá hlavně v kontextu s výtvarným uměním

- humanismus (původně. z latiny – humanus = lidský) = vyjadřuje nový směr vývoje, odklon od středověkého

odmítání pozemského života, obrací se k člověku, k lidství

- název humanismus se používá v kontextu společensko – vědních a literárních projevů