HUMANISMUS A RENESANCE V ITÁLII A FRANCII

- výtvarné umění - příklon k vědeckému poznání ( fyzika, optika, geometrie – perspektiva ), lidský rozměr

v architektuře, stavby světského charakteru (nalezinec, zámky s velkými okny), náboženská tematika ale i

světské ženy propůjčovaly svou tvář madonám na obraze, výraz v obličeji

- hospodářský a politický vzestup měšťanstva v Itálii ve 14.století vedl ke změnám v myšlení lidí a v kultuře.Co

vyhovovalo předtím feudálům (světská nespravedlnost se vyrovnává až po smrti) – to již zcela nevyhovuje

měšťanstvu!

- odklon od víry, příklon ke smyslovému chápání světa

- středem zájmu se stal člověk na tomto světě, příroda a realita obklopující člověka

- proti autoritě církve se staví zdravý rozum, vyznává se svobodný projev myšlení, své místo si vydobývá věda,

která je založena na kritickém rozumu

- zdůrazňuje se význam empirie – zkušenosti

- vliv na růst sebevědomí člověka, které je podpořeno studiem antiky

- antika je vstřebávána tvůrčí činností u renesančních lidí, otvírá jim možnosti

- člověk se antikou obrozuje - antické ideály → oporou pro rozvoj osobnosti

- napodobování antických námětů a slohu (v počátcích)

- později se začaly užívat národní jazyky

- prvotní šíření v Itálii, dále do Francie, Anglie a Německa → vhodné podmínky k uplatnění.

- hudbě – větší srozumitelnost projevu, rozvoj vícehlasé skladby = madrigal, nástrojová hudba (varhanní a

loutnová)

- antika obdivuje lidské tělo (znalost anatomie, pitvy)

- toto období - revolučním zvratem v chápání světa a člověka vůbec

- typické : otřesení autority Bible novým heliocentrickým názorem, na základě studia vesmíru – převratné

objevy - země je pouze jednou z planet obíhající kolem Slunce (postupně zatlačován do pozadí

názor geocentrický).

ITÁLIE

FRANCESCO PETRARCA (1304 – 1374)

- po Dantovi nejvýznamnější italský básník

- v jeho díle jsou ještě nepatrné zbytky středověkého myšlení

„Zpěvník“ (= Verše)

„Rerum vulgarium fragmenta“ (Zlomky v jazyce lidovém)

- 366 básní, které věnuje své jediné lásce Lauře, opěvuje ji

- ona je vdaná paní, on dbá tedy na zachování cti – dvoří se ji, hoří k ní vášní a přitom apeluje na rozum

- Laura je zde vnímána jako konkrétní smyslná žena a na druhé straně jakoby se básník chtěl potrestat za to že

takhle uvažuje - jistý rozpor (zbytky středověkého myšlení)

- forma sonetů = znělek (útvar lyrické poezie, který má 14 veršů – ty jsou rozděleny do 2 slok se 4 verši a do 2

slok po 3 verších, forma „abba“)

- láska je zde chápána jako životadárný proud, dodává smysl lidskému životu

- psáno v hovorovém dialektum s prvky klasické latiny, florentského nářečí

- Petrarca velmi cestoval, byl i v Čechách, setkal se s Karlem IV., dopisoval si s Janem ze Středy.

- měl obrovský vliv na vývoj básnictví, užíval národního jazyka