ZLATÝ VĚK ŠPANĚLSKÉ LITERATURY, BAROKNÍ LITERATURA %0A

„Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha“

- dvoudílný renesanční román, jenž vznikl původně jako satira na rytířské romány

- toto dílo psal v rozmezí 10 let

- první díl Dona Quijota měl u čtenářů obrovský úspěch – román byl čten jako humorný příběh. Již v prvním

roce se dočkala 7 vydání!

- vtomto románu byly vytvořeny najednou dva literární typy – postavy se svými charakteristickými a zejména

originálními povahovými rysy:

- Don Quijote = zprvu blouznivec, směšný, odtržený od skutečnosti, tragikomický hrdina – vnějškově působí

směšně ale uvnitř je člověkem ušlechtilým a mravně opravdovým

- Sancho Panza = pravý opak svého pána, je pragmatický až přízemní, touží po statcích, netouží po

jakémkoliv hrdinství, avšak nejedná se o nějakého prospěcháře, ani podlého či nízkého

sluhu, paradoxem je, že pod vlivem svého pána mravně vyspívá a ve chvíli smrti Dona

Quijota je již jeho povahou poznamenán

Hlavním hrdinou je zde zchudlý vesnický zeman Don Quijote, jenž je vášnivým čtenářem dobrodružných rytířských románů, to ho však připraví o zdravý rozum – zhlédne se v rytířském světě plném ideálů, hrdinství, ctnosti a lásky s bláznovskou opravdovostí se rozhodne, že zašlou slávu rytířství obnoví, vyzbrojí se starým kopím a štítem a na vyhublém a sešlém koni se vznešeným jménem Rocinanta se vydá do světa za dobrodružstvím, a protože každý hrdina má svou dámu, za dívku svého srdce si zvolí prostou děvečku ze sousední vesnice, kterou pojmenuje jako princeznu : Dulcinea z Tobosa. První výprava, na které vyvolává jen zmatky a smích, brzy končí, dokonce je zbit v hádce s kupci, na další cesty již Don Quijote vyráží se svým zbrojnošem, pohodlným tlouštíkem Sancho Panzou, jemuž byla za odměnu slíbeno vladaření na ostrově, poté následují četné příhody, z nichž se některé staly doslova legendárními – bitva s větrnými mlýny, jež rytíř považuje za obry, zápas s měchy vína, utkání se stádem ovcí, domnělým to nepřátelským vojskem nebo útok na lvy, kteří si pomateného rytíře ani nevšimnou. všechny tyto příhody končí zpravidla stejně, a to zesměšněním či výpraskem, Don Quijote se nakonec setkává s Dulcineou, vrací se domů a vystřízliví ze svých fantazií, tento návrat ke „zdravému rozumu“ však pro něj znamená smrt, umírá proto, že se musel vzdát svých snů, dochází zde ke střetnutí ideálu a skutečnosti, působí sice zpočátku jako směšný blázen, ke konci se však stává moudrým bláznem, svou nesobeckostí a ušlechtilostí vzbuzuje úctu a obdiv, je proto postavou spíše tragickou, spolu se Sancho Panzou je typickým nositelem renesančních myšlenek!

„Lišák Pedro“

– komedie

„Bdělý strážce“

- tzv. „mezihra“ – hry o jednom jednání, dávaly se do dramat

„Příkladné novely“