Člověk jako sociální bytost, vývojové etapy lidského života
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
b) standardizace - stejnost, totožnost toho, co je předkládáno
-jedná se o kulturní typ vytvořený určitou epochou, např. průmyslovou revolucí 18.a 19.století
-pro formování masové kultury jsou nutné dva procesy
a) industrializace - vznik a růst průmyslové výroby a vnik jejích významu do života jedince i společnosti
b) urbanizace - koncentrace lidí do měst, ta mají vliv na život celé společnosti
skupinová struktura společnosti
-pod SSS patří zásadní pojem socializační proces - tj. proces, kdy člověk první léta lidského života biologicky se rozvíjí a další léta se přizpůsobuje sociálním rolí, společnosti rozvíjející jeho schopnosti žít s a mezi lidmi a zařadit se do ní (orientace v soustavě sociálních vztahů)
-individuum tak musí, pro získání schopností pro začlenění do společnosti „vykonat“ následující:
porozumět kultuře dané společnosti
internalizovat (tj. přijmout za svůj určitý soubor norem a hodnot, vyžadovaných společností)
ovládnout základy způsoby chování a ovládnout určité sociální role
⇒ tím se zajišťuje kontinuita společenského vývoje a tak i kulturní tradice
⇒ důsledkem toho je i společenský řád (vedoucí k hodnotovému konsensu, tj. shodě většiny lidí na hodnotách a normách společnosti a k fungující sociální kontrole)
⇒ nám se to jeví jako povinné přizpůsobení se určitým danostem, nutným formám
-podle G. Wurzbachera se dost striktně odlišují následující pojmy:
socializace - proces začleňování individua do systému společenských vztahů (přijmutí soc. role)
enkulturace - proces včlenění jedince do kultury (tj. osvojení zkušeností, hodnot a norem)
personalizace - aktivní stránka obou předešlých procesů
Socializační proces probíhá v určitém prostředí, skupinovém prostředí, přičemž rodina je nejvýznamnější ze skupin, které přetvářejí člověka v sociální bytost a které formují jeho osobnost. Ale dále se můžeme setkat i s dalšími pojmy jako např.: primární skupina, referenční skupina, sekundární skupina či termín pluralita skupin.
Primární skupina
-v roce 1902 zavedl americký sociolog C.H.Cooley do sociální psychologie pojem „primární skupina“ a vycházel z předpokladu, že některé rysy člověka jsou univerzální, což znamená, že je nacházíme ve všech lidských společenstvích, a historicky konstantní, což znamená, že je můžeme pozorovat ve všech vývojových obdobích lidstva od doby, kdy se člověk vydělil z živočišného světa a soubor těchto znaků lze označit jako „lidskou přirozenost“. Univerzálnost těchto znaků je univerzálností místa, v němž se tento proces odehrává
-znaky primární skupiny:
primární skupiny jsou založena na osobním, tj. bezprostředním, nezprostředkovaném kontaktu svých členů, který se někdy označuje jako face-to-face
předpokladem vzniku tohoto kontaktu je malá skupina
malý počet členů ve skupině umožňuje vznik vztahů založených na vzájemné důvěrnosti, intimity a to je základem soudržnosti skupiny
členství nevzniká z žádných „vnějších“ pohnutek, ale tím základním motivem členství je uspokojení, které vyplívá z pozitivních citových vztahů mezi členy skupiny
tyto skupiny vykazují relativně dlouhodobé trvání na rozdíl od skupin nahodilých a funkčně specifických
jedinec se v primární skupině angažuje celou svou osobností; jeho členství ve skupině se tedy omezuje jen na výkon určité specifické sociální role