Seminární práce - Komunikace s tělesně postiženým

7

Osoby  s   tělesným   postižením   bychom   také   neměli  litovat,   mohly  by  se   cítit   poníženě.

Většina těchto osob je totiž se svým postižením smířená a nebere ho jako překážku,  s čímž souvisí i

to, že chtějí být v komunikaci rovnocennými partnery.18

Krátce po úrazu, nebo pokud osoba není se svým postiženým ještě smířena, nepokládáme

otázky typu: „Co teď budete dělat?“ nebo „Jaké máte plány?“.

 Během komunikace s osobami na vozíku, bychom pokud je to možné měli mít oči ve stejné

úrovni, tzn. pokud je to možné sednout si třeba na židli, aby s námi postižený mohl bezproblému

udržovat oční kontakt.19 

Pokud postiženého někam vezeme a přitom s ním komunikujeme, tak bychom měli vozík

vézt spíše jednou rukou a jít vedle vozíku, pokud jdeme ve více lidech, je tak lepší aby byla osoba

na vozíku uprostřed a vozík tlačili dva lidé (každý z jedné strany), osoba se pak nemusí neustále

ohlížet dozadu.

Jestliže potřebujeme s tělesně postiženým manipulovat měli bychom ho předem varovat a

neměli bychom se bát pokládat otázky pokud si s manipulací nevíme rady, postižený totiž nejlépe

ví, jak s ním máme manipulovat.20

3.3 Desatero komunikace s pacienty s pohybovým postižením ve zdravotnickém zařízení

 Dle národní rady osob se zdravotním postižením České republiky:

1. Zdravotnický personál komunikuje při zjišťování diagnózy výhradně s pacientem a ne

s jeho možným doprovodem.

2. Při   nutné   manipulaci   pacientovi  úkon   přesně   popíšeme  a   zeptáme   se   jak   máme

postupovat. Většina pacientů nám bez problému poradí a pomůže.

3. Pacient   s   pohybovým   postižením   by   měl   vždy   mít  v   dosahu  pro   něj   nezbytné