Seminární práce - Komunikace s tělesně postiženým

• mají návyk na to, že všechny problémy řeší někdo jiný místo jich samotných

• sebehodnocení a sebepojetí postiženého člověka je zranitelnější, někteří lidé nepřijímají svůj

handicap a mají vysoké sebehodnocení, jiní zase nízké až se sklony k pasivitě

• vytvářejí   si   postojové   stereotypy,   které   navozují   pocity   např.   ukřivděnosti   nebo

podezíravosti

• Zažívají  pocit, že zdraví lidé nemají o kontakty s nimi zájem13

11 Konvalinka, Zahradníková, Šindlerová a Kučerová, Zásady správné komunikace s osobami s těleným postižením, s. 39
12 Konvalinka, Zahradníková, Šindlerová a Kučerová, Zásady správné komunikace s osobami s těleným postižením, s. 40
13 Konvalinka, Zahradníková, Šindlerová a Kučerová, Zásady správné komunikace s osobami s těleným postižením, s. 40

6

2.6 Kultura, umění

Kultura i umění mají velký význam pro hodnotné prožívání volného času a naplnění dalších

potřeb, které patří k životu člověka. Toto platí i pro osoby s tělesným postižením.

Osoby s tělesným postižením se zcela samozřejmě pohybují v oblasti kultury jako zdraví

lidé ovšem snad s jediným podstatným úskalím. Jedná se o dostupnost různých sálů, hledišť, atd. 

Při zhodnocení dostupnosti prostoru je důležité dbát na bezbariérový vstup do budovy, dále

na vhodná místa v hledišti až po sociální zařízení.14 

3 Komunikace s tělesně postiženými

3.1 Navázání kontaktu

K osobě s pohybovým postižením přistupujeme bez předsudků a dojmů, které v nás jejich 

vzhled vyvolává. Používáme pro nás normální tón hlasu, neměníme ho. Nepřistupujeme zezadu či 

nenavazujeme kontakt zpoza rohu, atp. Dodržujeme běžná pravidla a zvyklosti obvyklá pro danou 

situaci. Kontakt navozujeme s empatii, snažíme se do osoby vcítit, nevnucujeme se mu a jsme