Seminární práce - Komunikace s tělesně postiženým

 sklon vidět všechny postižené osoby stejně, bez ohledu na jejich odlišnosti

 neschopnost rozdílného přístupu lidí k osobám s postižením je často výrazem obrany před

potencionálním ohrožením či nejistotou (lidé si při setkání s postiženou osobou uvědomují

zranitelnost, a to vyvolává strach)

 pokud je postižení hybnosti velmi závažné (omezuje soběstačnost), bývá postižená osoba

hodnocena jako člověk, jehož kompetence jsou na nízké úrovni

 tělesně   postižený   člověk   může   být   izolován,   odmítán,   stát   objektem   posměchu,   tímto

hodnocením získává určitou sociální roli

 postižený člověk má sice určitá privilegia (je zproštěn některých povinností), ale nemá

stejná práva jako zdraví lidé

 postoje k postiženým lidem jsou výrazně ovlivněny vzestupem prestiže medicíny

2.2 Postoj postiženého ke svému postižení

Postižený  člověk  často  přejímá   postoje  společnosti  vůči  svému  defektu,  vytváří  si proti

takovému těžko akceptovatelnému postoji nejrůznější způsoby obrany (např. agrese, upoutávání

pozornosti, negativismus, pasivita, izolace).9

U postižení vzniklých v průběhu života je výrazným rysem problém nové, méně uspokojivé

identity, na které se podílí i společnost. Těžce tělesně postižení lidé se získaným postižením uvádějí

jako   nejhorší   pocity   závislost   na   druhých,   bezmoc   a   minimální   možnost   rozhodovat   o   sobě

samém.10

9

Konvalinka, Zahradníková, Šindlerová a Kučerová, Zásady správné komunikace s osobami s těleným postižením, s. 38

10 Konvalinka, Zahradníková, Šindlerová a Kučerová, Zásady správné komunikace s osobami s těleným postižením, s. 39

5

2.3  Zvláštnosti sociální role tělesně postiženého jedince: