4 - Jednaní s klientem

Vnější charakteristika:

• Tvoří FO se svojí podobou – FO a její projevy navenek (váha, výška, vzhled, projev navenek, hlas, gesta, postoj, výraz, chůze, způsob podávání ruky)

Vnitřní charakteristika:

• Navenek se projevuje zprostředkovaně. Nebývá snadné odhalit jejich skutečnou podobu (jsou myšleny charakterové vlastnosti, dovednosti a vědomosti).

Problémy při poznávání lidí

1.) Neexistuje přímá souvislost mezi vnitřními a vnějšími charakteristikami člověka, to stěžuje poznání druhých lidí, nemůže se zaměřit pouze na to, jak člověk vypadá, jak se obléká, jak se tváří, jak hovoří => tyto charakteristiky sice mají určitou vypovídající schopnost, ale nemůžeme zůstat pouze u nich, mohou totiž o dalších vlastnostech vypovídat zkresleně.

2.) Většina vnitřních charakteristik člověka se navenek projevuje pouze zprostředkovaně – nejsnadněji se odhalují schopnosti člověka, navenek se projevující vědomostmi a dovednostmi – to lze ujistit v činnosti. Obtížněji se poznává zaměřenost (motivace – co člověka zajímá, co potřebuje, kam směřuje)

3.) Lidé se také snaží předstírat, že mají jiné lepší vlastnosti – obvykle si bývají vědomy svých skutečných kvalit, nejsou však vždy ochotni nechat je poznat druhými, zejména jsou-li méně dokonalí. Uchylují se proto k předstírání, snaží se okolí přesvědčit, že jsou jiní. Někdy jsou natolik přesvědčivý, že jim mnoho lidí uvěří.

4.) Poznávání druhého člověka se většinou odehrává při jednání s ním, nikoliv v klidu – na poznání druhého člověka obvykle potřebujeme více času, v praxi se z pravidla s lidmi nesetkáváme předem, ale až při jednání s ním, přitom jsme nuceni zaměřit svoji pozornost na záležitosti, které projednáváme. Poznávání člověka potom vzniká jako vedlejší produkt jednání – to přináší riziko omylu.

5.) Lidé často nevystupují jen sami za sebe, ale jednají často v duchu určité sociální role. Klient při svém jednání bere v úvahu požadavky určité sociální pozice, ve které se nachází, jedná podle toho, co mu předepisuje odpovídající sociální role, těžko se odhaduje, které chování je vlastní jeho individualitě a které je vázáno na určitou konkrétní roli.

6.) Poznání lidí je proces, který nelze nikdy ukončit. Dopustíme se chyby, pokud si o člověku budeme chtít udělat definitivní obrázek. Každý člověk se v průběhu života mění, jeho poměry závisí jednak na něm (získávání nových zkušeností, vědomostí), ale i na jeho okolí, které ho ovlivňuje.

Nedostatky a omyly při poznávání

Poznávání člověka je proces dlouhodobý a komplikovaný. Vyžaduje od nás určitý komplex schopností, zkušeností, znalosti a dovedností. Lidé jsou na druhé různě citlivý. Liší se mírou tzv. empatie, což znamená schopnost vcítit se do druhého člověka. Síla naší empatie je závislá na zkušenostech. Člověk si vytváří představu o druhých lidech na základě svých zkušeností i zkušeností svých blízkých. Naše zkušenosti jsou omezené. Tím může docházet ke zkreslení nebo dokonce k nemožnosti poznání druhého člověka.