Dadaismus a surrealismus

Surealismus

"Protože o vědeckém poznání už víme své a inteligence už nepřichází v úvahu, jedině sen ponechává člověku všechna jeho práva na svobodu. Dík snu smrt nemá už smysl, který by byl skrytý, a smysl života se stává jiným než dřív..."Po první světové válce byl ve společnosti silně pociťován klimat zlostejnění a nevolnosti a společnost pociťovala potřebu nástupu nových hodnot a nového začátku. Zpočátku byla inspirována dadaismem, ale jeho výsměch, provokace a skandál jen pro skandál samotný nemohly vydržet dlouho. Dadaismus zanikl na celkovou únavu extremním chováním. Po roztržce Andrého Bretona s dadaistou Tristanem Tzarou se Breton rozhodl zorganizovat nové umělecké hnutí, které si zpočátku kladlo za cíl hluboce změnit pojetí života a podnítit nový způsob citového vnímání světa. Tento umělecký směr je oproti dadaismu založeném na odporu, negaci a destrukci založen na metafyzice. Breton se rozhodl experimentovat na poli nevědomí. Sepsal první surrealistický text "Magnetická pole", který sice neměl oslnivost a rozmach pozdějších děl, ale již obsahoval jejich kvas a zárodek. Breton při jejich psaní zkoušel různá tempa - praktikováním těchto odstupňovaných rychlostí, jež byla vesměs značně vyšší než normální tempo, byla zlikvidována tradiční souvislost textu a uvolnila tak místo afektivní souvislosti pudových hnutí, jež byla na první pohled nedešifrovatelná. Tato souvislost pak vyvolávala všechny vzrušivé snové impulsy vzdálených vzpomínek smíšených se zkušenostmi nedávné každodennosti. V Magnetických polích Breton rozhodujícím způsobem přiblížil nepostřehnutelný nedirigovaný sled obrazů, který bylo možno postihnout jen ve snění a v polospánku, které probíhají v nepřetržitém proudu. V roce 1922 se Bretonovi a jeho přátelům v průběhu zpočátku spontánních seancí podaří ponořit se do jakéhosi transu. Na jednoduché dotazy dávají z nejhlubšího nitra své osobnosti vytrysknout odpovědím naprosto matoucím v nichž logická souvislost, ba i souvislost asociací jakoby byla přervána, ale jejichž rezonance nechává nicméně vytušit, že se tu člověk dotýká skryté pravdy bytí. Breton toto fascinující parapsychické chování označuje za éru spánků a později z ní přímo vychází při formulaci manifestu surrealismu. Za historický zrod surrealismu je považován rok 1924, kdy byl André Bretonem sepsán Manifest surrealismu. Bretonova slova explodovala uprostřed poválečného světa, jejich výzva byla naléhavá a byla formulována jak pádně, tak oslnivě. Breton podporoval bádání rakouského psychoanalytika Sigmunda Freuda, které bylo zaměřeno na radikální proměnu způsobů cítění, vnímání a chápání světa. Slovo bylo ponecháno hlubinnému já a na prahu spánku byl nalézán klíč k inspiraci. V lůně podvědomí, i za ním v odlehlých oblastech nevědomí a podvědomí bylo možno zaslechnout ozvěnu úst tmy ve všech jejích příchutích a ztajených smyslech. Manifest byl definován jako dezartikulace jazyka i výtvarných forem a desakralizace morálních hodnot. Surrealismus spočívá na víře ve vyšší realitu určitých asociačních forem, které byly až do jeho vzniku pomíjeny, ve všemohoucnost snu, v nezaujatou hru myšlení. Směřuje k tomu, aby zničil definitivně všechny ostatní psychické mechanismy a zaujal jejich místo v řešení hlavních problémů života. Surrealismus není a nikdy nebyl nějakou školou, ale určitou duchovní dispozicí, komplexem zkušeností a souborem snah směřujících k tomu vrátit bytí jeho celistvost - umělec se snaží popsat narcistické sny, šílené halucinace, půlnoční deliria, potlačené pudy a klamné vzpomínky, anamorfické hysterie i nejnepatrnější pocity nevolnosti. Všechny vize vědomí lidského nitra se na obrazech otevírají v bizardních nadreálných kombinacích, vytvářejíce tak neskutečné napětí uvolňující fantazii. Vypráví o něčem, co je vzdáleno a co před námi skrývají materiální formy, spojení zdánlivě nesourodých skutečností přidává na zvláštnosti a tajemnosti. Smysl obrazu je ale hluboký, úplný - souvislý a přitom mimovolný, že uniká prosté analýze přímého logického poznání. Umělci surrealismu sdružení v Curychu: Louis Aragon, Antonin Artaud, Georges Auric, Jacques Baron, Charles Baron, Jacques-André Boiffard, André Breton, Jean Carrise, René Crevel, Pierre de Massot, Joseph Delteil, Robert Desnos, Marcel Duchamp, Paul Eluard, Max Ernst, Théodore Fraenkel, Francis Gérard, Michel Leiris, Georges Limbour, Georges Malkine, André Masson, Joan Miró, Max Morise, Pierre Naville, Marcel Noll, Jean Paulhan, Benjamin Péret, Francis Picabia, Man Ray, Georges Ribemont-Dessaignes, Philippe Soupault, Roland Tual, Roger Vitrac