Dadaismus a surrealismus

Salvador Dalí1904 (Figueras-ŠPA) - 1989Zařazení: Dada-surrealismusZemě: ŠpanělskoŠpanělský malíř a grafik, syn notáře. Od 1921 studoval na malířské akademii v Madridu, kde se u profesora Morena y Carbonero naučil základům tradiční akademické malby a získal obsáhlé znalosti z dějin umění; z akademie byl vyloučen 1924. Během studijních let zkoušel nejrůznější malířské styly, napodoboval holandské malířství 17. st. (obdivoval zvláště Vermeera), španělské malířství 17. a 19. st., impresionismus, futurismus a metafyzickou malbu (1923 až 1925 působil na něho zejména C. Carrá), kubismus (vliv P. Picassa a J. Grise). V pre-surrealistickém období namaloval také několik realistických figurální obrazů a studie z přístavu Cadaqués. První surrealistický obraz Krev je sladší než med vytvořil 1927, inspirován trýznivým snem. 1929 se usadil v Paříži, kde téhož roku uspořádal výstavu; úvod do katalogu mu napsal A. Breton, jenž ho přijal do surrealistické skupiny. Třicátá léta představují jeho nejtvořivější období; 1937 ho Breton pro jeho akademický malířský styl vyloučil ze surrealistické skupiny. Ve svých vyzývavě fantaskních kompozicích spojoval různorodé a nijak k sobě nepatřící předměty, aby jejich absurdní souvislost šokovala. Jeho cílem bylo zobrazovat konkrétní iracionalitu. Provokuje sexuální a protináboženskou tematikou v obrazech Fantóm sex-appealu, 1932-34 a Svatý grál (profanace hostie). Výstředním způsobem hájil své obrazy a metody; hovoří o tzv. paranoicko-kritické metodě, jež mu umožňuje malovat nikoli viditelné předměty, ale ty, které s nimi asociuje. Prohlašuje právo každého člověka na psychickou abnormalitu - bláznovství a sám sebe pokládá za zdravého pomatence. V polovině třicátých let přijímá Arcimboldovu a Bracelliho metodu podvojných zobrazení. Kromě obrazů provedl Dali řadu knižních ilustrací, z nichž nejvýznamnější jsou ilustrace k Lautréamontovým Zpěvům Maldororovým (1934) a Donu Quijotovi (1958). S Bunuelem natočil filmy Andaluský pes (1929) a Ľage ďor (Zlatý věk). Navrhl také četné výpravy pro balet (Bacchanale, 1939, Labyrinthe, 1941; Sentimental Colloquy, Mad Tristan, Café de Climitar, všechny 1944). Vydal mnoho fantastických publikací, mezi nimi fiktivní životopis (1942). 1940 opustil Evropu a přestěhoval se do USA, kde vyhlásil své rozhodnutí, že se stane klasikem. Začal malovat módní podobizny náboženské obrazy (Kristus sv. Jana z Kříže, 1951, Ukřižování, 1954) a dosáhl oficiálního uznání; Chester Dale mu zadal Poslední večeři pro National Gallery of Art ve Washingtonu. 1956 se vrátil do Španělska. Dali patřil k moderním umělcům, o nichž se vedou vášnivé spory. Sám využil každé příležitosti a jakýchkoli prostředků, aby získal popularitu. Jeho rané fantaskní obrazy však patří k nejvýznamnějším artefaktům surrealismu, přestože jsou provedeny hladkou iluzivní akademickou manýrou; nejvíc na něho působil v surrealistickém období G. de Chirico a Picasso. V posledním období provokuje náboženskými kompozicemi, v nichž popírá dosavadní konvence církevní malby. Protože se nezdráhal vypůjčit si myšlenku nebo nápad kdekoli a od kohokoli, byl obviňován z plagiátorství.