Nefigurativní abstraktní malířství

21.

Nefigurativní malířství

Neoplasticismus

Neoplasticismus vznikl se založením výtvarné revue De Stijl v roce 1917 Theo van Doesburgem. K němu se připojili Antony Kok, Jacobus Johannes Pieter Oud, Piet Mondrian a Vilmós Huszar a revue se stala orgánem kolektivního stylu. První manifest pak společně sepsali roku 1918. Jeho hlavním bodem byla snaha o abstrakci a geometričnost: "Dnešní umělci, puzení touž snahou po uvědomělosti, se na světovém duchovním poli účastnili velkého boje proti nadvládě individualismu a nahodilosti." Neoplasticismus je definován čistou geometričností, schopnou vyjádřit podstatu reality, jeho učením je úplná abstrakce - vyloučení jakýchkoliv odkazů na vnímatelnou realitu - a omezení výtvarného slovníku na přímku, pravý úhel a tři základní barvy - červenou, modrou a žlutou, které představují předmět; a bílou, černou a šedou, které jako nebarvy definují prázdný prostor. V pravoúhlé harmonii se střídají základní horizontály a vertikální linie, jejich rovnovážné členění svou jednoduchostí seznamuje s čistou realitou bez jakéhokoliv subjektu. Všechny nedokonalé křivky jsou eliminovány, vzniká harmonická síť a díla tak představují samou podstatu skutečnosti. Nahodilost přírody je redukována až na čisté a neměnné poměry a každá linie získává maximální důležitost sama o sobě.

Pieter Cornelius Mondriaan

Pieter Cornelius Mondriaan se narodil 7. března 1872 v Amersfoortu v Holandsku. Všechny okolnosti jeho mládí předvídají ve zpětném pohledu geometričnost jeho tvorby - přísné krajiny uspořádaných pastvin s pasoucími se stády černobíle strakatých krav, pravoúhlé stužky kanálů, malá modrá jezírka s odrazy slunečních paprsků i červená cihlová městečka a vesnice. S malířstvím se Mondrian seznámil prostřednictvím svého strýce Fritse Mondriana, známého krajináře. Původně se Mondrian chtěl stát knězem, jeho tužba malovat však nakonec zvítězila. V roce 1892 odejel studovat na Akademii Umění do Amsterdamu, kde se zdokonalil v krajinářsví, portrétech a zátiší. Mondrianova ranná tvorba byla ovlivněna školou francouzských impresionistů, později však Mondrian začíná experimentovat s kubismem. Záhy ho ale paradoxně zavrhuje pro úplnou abstrakci a zjednodušení útvarů. Nicméně, seznámení se s kubismem se stalo jedním ze základních bodů Mondrianova malířského vývoje. Mondrian začal opakovat předměty ve snaze zachytit jejich pravou podstatu. Tato snaha je zpočátku podvědomá, nicméně je základem pro všechny následné teorie a díla. Kolem roku 1904 předměty Mondrianových obrazů ztrácejí svou jedinečnost a získávají symbolickou hodnotu v jedinečném harmonickém geometrickém uspořádání. Všechny jeho počáteční zátiší a krajiny, každý se svou vlastní definicí, postupně přecházejí do jednoduchého typu struktury, který představuje vztah mezi lidskou a absolutní realitou. Je zde nepochybně zřetelné, jak Mondrianův post-impresionistický naturalismus a tmavý expresionismus přechází do zcela nového odvětví abstraktního realismu. Zobrazené předměty jsou postupně očišťovány od všech nedůležitostí barev a křivek a každý objekt na plátně má maximálné důležitost. Realita je zdůrazněna strukturou linií. Svá dila Mondrian vyjadřoval ve všeobecně pochopitelných racionálních formách, a tak byl kritiky neúprosně pronásledován. Mondrianův styl byl ve své době unikátní a autentický. Jeho vztah k umění se zrodil z jeho vztahu k realitě a reprezentoval pro něj morální volbu a znovuzrození formy. V roce 1915 se Mondrian setkává s Theo van Doesburgem, následující rok s Bartem van der Leckem. Společně s nimi a Vilmosem Huszarem, Georgesem Vantongerlooem, architekty J.J.P. Oudem, Robertem van't Hoffem, Janem Wilsem a básníkem Antoniem Kokem zakládá literární revui 'De Stijl'. Tento časopis obsahoval články a eseje čisté abstrakce a formuloval novou poetickou teorii neoplasticismu uzavírajíci propast mezi uměním a životem. 'De Stijl' vycházel do roku 1924, kdy se Mondrian rozešel s van Doesburgem. V roce 1926 byla jedna z jeho maleb vystavena v New Yorku v Brooklynském Muzeu, kde ihned vyvolala nevídaný zájem. Mondrian se poté stal uznávanou osobností moderního umění a jeho studio bylo střediskem pro setkávání malířů a kritiků ze všech zemí světa. Konec života Mondrian strávil v New Yorku, kde i 1. února 1944 zemřel.