Dadaismus, surrealismus

12.Dadaismus a surealismus

Charakteristika dadaismu: Intelektuálové odjakživa rádi provokovali, milovali ironii, fikci, sarkasmus, dvojsmysl i humor, který považovali za zbraně myšlení proti měšťáctví, konformismu a duševní apatii. Revoltovali proti uznávanému intelektuálnímu pořádku i proti běžné morálce. Výstřední a podivné chování umělci užívali proto, aby dali najevo svou odlišnost, aby dráždili a vyvolávali skandály. Ve většině případu ale nešlo o milou komičnost ani o nevinné žertování, ale o mrazivý smích. Mezi předchůdce dadaismu patřili Fantaisté, Zutisté, Hydropaté a Hirsuté.

V době první světové války se vytřibily podmínky zrodu dadaismu, dada proniklo na scénu v několika zemích zároveň - s maximální intenzitou se projevilo u národů ve válečném konfliktu bezvýhradně antagonistických (Německo a Francie). Vítězové i poražení zavrhovali s odporem civilizaci, která připustila hromadné vraždění, odmítali církve, jež se vědomě podílely na této hanebnosti, a zatracovali elitní společnost, která válku velebila. Dada tak mělo výrazně provokativní ráz, bylo svou podstatou protitradicionalistické a vycházelo z úpadku západních hodnot, hasnoucích na polích posetých mrtvolami. Chtělo ničit zažité hierarchie a tehdejší společnost prakticky nevěděla, jak se vůbec k tomuto hnutí stavět, protože bylo zcela nepochopitelné, a nebylo mu ani možno oponovat, neboť bylo samo opozicí, nicméně však ryzou absurdností, čirou subnegací a provokací.

Dadaismus se projevoval jak literárně, tak výtvarně. Oba přístupy s sebou velmi úzce souvisely - zastávaly v negativistických vášních nezřízený kult absurdity s rouhačskou a obrazoboreckou zběsilostí. Principem jejich tvorby byla teorie tabuly rasy, kterou uplatňovali v celkovém "vybílení" všech vžitých literárních a výtvarných odvětví. Napadali základy myšlení a zpochybňovali jazyk, logičnost a princip shodnosti, stejně jako podstatné znaky a prostředky umění. V literatuře rozbíjeli větnou skladbu, nahrazovali slova jazyka zvoláními, tóny a výkřiky, ve výtvarném umění uplatňovali místo ušlechtilých materiálů náhodně nalezené věci, střepy a různý brak.

Název Dada byl odvozen náhodně - jednou večer v Kabaretu Voltaire umělci otevřeli náhodně malý Laroussův slovník a pak jeden z přítomných pustil z kapátka vodu. Kapka se rozpleskla na slově dada, které v dětské mluvě značí koně a znamená koníčka, zálibu či náruživost. Mužem držícím kapátko měl být Tristan Tzara, který však toto tvrzení nevyvrátil ani nepotvrdil.

Představitelé dadaismu: Neuctivý malíř, drzý intelektuál a přehánějící teoretik umění Marcel Duchamp se brzy poté, co vystudoval Academii Julian v Paříži stal jedním z nejvýraznějších avantgardních umělců a hlasatelem antiumění. Po fauvismu, kubismu a futurismu se připojil k hnutí Dada, jehož byl jedním z vedoucích osobností. Marcel Duchamp zcela přetvořil tradiční pojetí umění svými "ready-made" objekty. Jednalo se o vystavení libovolného hotového předmětu a uměleckou ideu mel představovat samotný výběr a ne proces vytváření díla. Svými pracemi a názory Duchamp provokoval bezpočet svých součastníků, zapsal se však nesmazatelně do kapitol dějin umění a se svým pohledem na tvorbu ovlivnil Man Ray, vlastním jménem Emmanuel Rudnitsky, se narodil ve Philadelphii. Původně se vyučil jako malíř a sochař v New Yorku, ale jeho nejznámější díla jsou z oboru fotografie. Byl už v roce 1915 pravděpodobně prvním umělcem, který rozpoznal potenciál fotografického média jakožto více než jednoduché formy reprodukce reality. Experimentoval s novými technikami ve fotografii, která se tehdy zdála vzrušující a plná tvořivých příležitostí. V roce 1917 se podílel na založení Newyorské Dadaistické Skupiny a stal se vedoucí postavou ve vývoji amerického i celosvětového moderního umění. Od té doby byl předním umělcem avantgardy a ovlivnil několik generací umělců. V roce 1921 Man Ray přesídlil do Paříže, jež byla v té době střediskem progresivního umění. Tam se seznámil také s francouzskými dadaisty, ale rozhodujícím setkáním v jeho umění bylo setkání se surrealisty. Pod jejich vlivem vytvořil několik filmů a pak také sám pokračoval v samostatné surrealistické tvorbě. Nejdůležitějším objevem Mana Raye byly experimentální fotografie, tak zvané rayografy, jejichž produkcí se zabýval po příchodu do Paříže. Jeho bohatá a plodná představivost ve spojení s iracionálními technikami fotografických podob utvářených bez fotoaparátu plně podporovala jeho pozici jako jednoho z nejinventivnějších fotografů všech dob. S použitím nového média fotografie a montáže Man Ray do umění přinesl nový pojem užití jednotlivých prvků v celkové kompozici díla. Věnoval detailní pozornost znakům a fragmentům - očím, rtům a profilům, což poté naznačilo ve fotografii erotické napětí a pohyb a dramaticky zvýraznilo tajemnou ženskost forem. I přes svoje umělecké nadání byl Man Ray ve vyšší pařížské společnosti znám jen pro svoje přestylizované a vyumělkované fotografie pařížských dam jako hraběnky Casatiové a Kiki Dee Montparnassové. Vedoucím módním fotografem byl Man Ray až do 30. let. Pak pokračoval jako umělec s mezinárodním vlivem a svoje umění šířil ve vzdělávacích obrázkových publikacích.bezpočet umělců, uměleckých směrů a skupin.