Dadaismus, surrealismus

V roce 1927 se Miró stěhuje do nového ateliéru na Rue Blomet. Na dveře si přibíjí desku s nápisem 'train passant sans arret' - 'vlak projíždějící non-stop'. Přátelí se s Arpem, Eluardem i Ernstem. Z této doby pochází historka, která mohla skončit neštěstím. Ernst ukazoval Miróovi svoje nejnovější obrazy, s do té doby nevídanou koláží. Na oplátku pak po Miróovi chtěl, aby mu ukázal jeho obrazy. Miró mu však řekl, že mu je jeho dealer zakázal komukoliv ukazovat. Ernstovi to vadilo, a tak pozval k sobě do ateliéru ostatní surrealisty a opili se vínem. V náladě se rozhodli navštívit Miróa a vymámit z něj, aby jim ukázal svá díla. Miró si však jen maloval na zemi a nevšímal si jich. Ale Ernst a jeho přátelé svou opilostí agresivní - odtáhli Miróa na schodiště, kde Ernst našel Miróuv horolezecký provaz, a chtěli Miróa oběsit. Miró se zachránil tím, že mezi smyčku a svůj krk dal ruce, vysmekl se jim a utekl. Nikdo ho neviděl po celé tři dny. Miró a Ernst zůstali i po této poněkud drastické události dobrými přáteli. Léto 1929 tráví Miró v Katalánsku, 12. října si bere za ženu Pilar Juncosu ze starobylé majorské rodiny. Dva roky po svatbě se jim narodila jediná dcera Dolores. V tomto období štěstí byl Miró nesmírně produktivní a vytvořil nespočetné množství obrazů. Jeho technika snové malby se pro něj však stává nedostačující, a tak Miró absolutně odmítá olej a temperu. Jeho malby jsou absolutně abstraktní, užívá koláže a jednoduché konstrukce v přesně vypočítaném vztahu formy a barvy. Politická situace ve Španělsku se začíná měnit, a tak Miró svou technikou reaguje na politické události. Jeho plátna jsou plná monster vyvedených v drásavých barvách na černé nebo červené obloze konfliktů absurdit války. Násilí Miró vyjadřuje maximální abstrakcí, v malbách využívá abstraktní prvky jako ustříhané nehty, staré zubní kartáčky, rezavé řetězy, pružiny a smotané provazy. Se začátkem druhé světové války se Miró ze Španělska stěhuje do Normandie, do vesničky Le Clos des Sansonnets. Musí však odtamtud odejít, neboť Němci na Normandii útočí bombardováním. Ze svého umění zachraňuje na útěku pouze 'Konstelace'. Konstelace vznikly v hluboké depresi, Miró nevěřil, že by Němci mohli nevyhrát válku, vytratily se pro něj všechny důvody žít. Miró se v Konstelacích snaží hledat nacisty ztracenou jistotu v harmonii symbolů svých obrazů. Symboly na plátnech obsahují hledání jednotnosti, ornamenty a plnost kosmického pořádku, působí klidem a vyrovnaností. Po válce v roce 1947 Miró odjíždí na osm měsíců do New Yorku, kde je na jeho počest uspořádána výstava v Muzeu Moderního Umění. Jeho práce vzbudí takový ohlas, že je Miró požádán, aby dělal rozsáhlé nástěnné malby. Nachází úspěch i v sochařství a tak se jeho návštěva USA stává rozšířením jeho uměleckých obzorů. Miró byl jedním z největších surrealistů, našel cestu z neznámých uliček podvědomí, našel nesmírnou sílu symbolů a kombinací barev svou tvořivostí. Joan Miró zemřel 25. prosince 1983 v Palmě.