Nefigurativní abstraktní malířství

Willem de Kooninga

I když byl de Kooning původem z Nizozemí, patřil mezi nejvýznamnější členy amerického abstraktního expresionismu. Tento směr dynamicky objevoval hloubku a napětí emocí na plátně a jeho charakteristickým rysem bylo přijímání umělce jako nekonformní individuality. De Kooningův styl se měnil mnohokrát během jeho kariéry - z jeho ranných portrétů přes figurální obrazy ve stylu Picassa až k jeho abstraktním krajinám. Malba u de Kooninga představovala silné vrstvy barvy energeticky rozetřené po plátně postupně ve vyváženosti figurace i abstrakce. V sedmdesátých letech se de Kooning obrátil k figurativnímu sochařství.

Lee Krasnerové

I když byl abstrakní expresionismus i akční malba především záležitostí syrového mužství a živočišnosti, podařilo se Lee Krasnerové v tomto směru vyniknout a dokonce se stát jednou z jeho nejvýznamnějších osobností. Tvorba Krasnerové si zachovává precismí hranici mezi naprostým zničením a duchovním znovuzrozením. Narozdíl od většiny akčních malířů Krasnerová nikdy nezavrhla pomoc štětce. Jako manželka Jacksona Pollocka byla Krasnerová ovlivněna jeho prací, i když se vždy snažila vystoupit z jeho stínu. Často měnila techniky a dokonce zničila většinu své prvotiny. Po Pollockově smrti při autonehodě v roce 1956 následovala jeho nové učení a v abstraktní alční malbě představila figurální prvky a přitom se jí podařilo zachovat automatičnost a ryzost akce.

Informel

Informel je umění netvárnosti - silné vrstvy barvy s kousky omítky, rozdrceným mramorem, pískem i sádrou působí hrůzným napětím. Umělec pracuje s barvou jako s blátem, všemožně ji míchá a kupí vrstvy na povrchu plátna v hrůzné životnosti. Barevná hmota pak na plátně zobrazuje širokou škálu pocitů, vidin samoty, odcizení, hnevu, hrůzy a zničení časem. Informel si nade vše cení svou bezprostřednost, vitalitu a nezkaženost, a tak jsou často jako umělecká díla vystavovány obrazy šílenců.

Antonio Tapies

(1923 - Barcelona, Španělsko) Rodák ze Śpanělska Antoni Tápies se přímo účastnil španělské občanské války, která měla hluboký vliv na vývoj jeho práce a díla, dávajíce jim rozměry síly a často i politický podtón. Tápiesovo užití každodenních materiálů odráží nauky mimovolného uspořádání informelu, který se inspiroval vedením umělcova podvědomí. Tápies experimentuje s rozmanitými materiály, kombinuje olejové barvy s rozdrceným mramorem, práškovým pigmentem i latexem, aby tak vytvořil rozměrná díla s výrazným povrchem, které pak dodatečně zdobí detailními doplňujícími prvky. Tápiesova tvorba je obdivována pro svou hrůzyplnou krásu a pro zpracování, které vzbuzuje dojem, jakoby obraz prošel dlouhým časovým obdobím, které se podepsalo na jeho povrchu. V současnosti se Tápies zabývá vytvářením velkých napodobenin keramických předmětů každodenního života, jako například van a křesel.