Nefigurativní abstraktní malířství

Alberto Giacometti

Alberto Giacometti, švýcarský sochař a malíř žijící v Paříži, byl ovlivněn jak neoimpresionismem, tak kubismem a surrealismem, nejdůležitější z jeho tvorby je však jeho období suprematismu. Giacometti se výlučně snažil o zachování nekonečna v prostoru. Jeho sochy často stojí v osamění a zdůrazňují izolaci jednice, čehož Giacometti dosahuje především výrazným smrštěním proporcí. Pozměněné figury, někdy osamělé, někdy stojící ve skupinkách, vyjadřují bolestivou zranitelnost. Tento prvek osamělosti vedl spisovatele Jeana-Paula Sartra k tomu, aby Giacomettiho označil za jednoho z nejdůležitějších existencialistických umělců.

Akční malba

Action painting vznikl v USA v druhé polovině 40. let. Americké umění se tak poprvé osvobozuje od vlivu evropského umění a zakládá tak zcela unikátní styl. Malba se poprvé stává fyzickou záležitostí, sám akt malování nabývá nových hodnot. Rozměrná abstraktní plátna jsou výsledkem nejvyššího duševního prožitku a umění je motivováno nadsmyslově. Barvy jsou nanášeny přímo z tuby nebo plechovky, vše jako výsledek umělcova impulzivního pohroužení se do obrazu. Action painting je tedy vlastně uměním dělat na plátně barevné skvrny. Akční malba rozeznává dvě základní techniky malování: Dripping - lití barvy na plátno přímo z plechovky, a Slash Painting - cákání barvy štětcem, obojí však ne ve smyslu bezmyšlenkovitého mechanického malování, nýbrž jako nejvyšší možný pocit z malování samého.

Jackson Pollock

„Jsem-li uvnitř obrazu, neuvědomuji si, co dělám. Teprve po prvním údobí, kdy se s ním seznámím, vidím, co jsem vlastně chtěl vytvořit. Potřebuji vnímat rezistenci země - potřebuji cítit, že jsem součástí malby a skutečně se do ní pohroužit. Chci vyjádřit své pocity spíše než je jen popsat... Mohu kontrolovat proud barvy, nic ale není náhoda a nikde není začátek ani konec.“Jackson Pollock zcela změnil historii umění tím, že veřejnosti vylil kbelík barvy do tváře. Jack the Dripper objevil akční malbu i malířský požitek vnitřní dynamiky samotného aktu malování, hutnosti barvy, sílu rychlosti i dopadu barvy na plátno. Pollock sám jako malíř spoutal sílu tvůrčí energie, aby ji využil ve frentické psychofyzikální akci. Svá díla pak maloval každou buňkou v těle, vynakládal tak úžasnou energii, která jistě stála za objevení. Pollockovy radikální prvky malování jako například úplné odmítnutí palety a chybějící tradiční perspektiva staví jeho dílo do pozice důležitého mezníku ve světovém poválečném umění. Pollockovy malby však nejsou jen nahodilé cákance barev na plátně, jak by se na první pohled zdálo - rozměrná abstraktní plátna jsou výsledkem nejvyššího duševního prožitku a umění je motivováno nadsmyslově. Jackson Pollock zemřel při autonehodě v roce 1956.