Počátky křesťanského umění – Řím a Byzanc

6. Počátky křesťanského umění – Řím a Byzanc

Křesťanskou antikou nazýváme rozvoj kultury a umění v 1. až 6.st n. l. na území římské říše pod vlivem nového křesťanského náboženství. Někdy též raně křesťanské nebo starokřesťanské uměni. Je to tedy část římské kultury, lišící se jedinou ideologií. Tato ideologie byla po dlouholetém pronásledování nakonec prosazena ve 4. st. n. l. a stala se státním náboženstvím.

Křesťanství (= příznivci Kristovi) vzniklo v 1. pol. 4. st. jako jeden z východních kultů, který se nespokojoval s tehdejší situací ve světě, konkrétně svým postavením v Římě (chudina, otroci). Prosazovali rovnost všech lidí před bohem a právo na spravedlivý život. Mezi další nové kulty této doby se řadili i tzv. gnostikové; příznivci boha Mithry či židovští essejci.

Evangelia (popisují život, působení a umučení Ježíše Krista), Skutky apoštolské (popisují životy apoštolů), epištoly (skutky apoštolů po Kristově nanebevzetí) a Zjevení Jana Křtitele (Apokalypsa) tvoří dohromady knihy Nového zákona a též základní program křesťanství.

Pomluvy a časté pronásledování byly příčinou, že vzdělaní křesťané začali psát obrany svého učení, tzv. apologie. Až za císaře Konstantina se Milánským ediktem z roku 313 prohlašuje křesťanství za právoplatné. Náboženstvím římského státu se křesťanství stává až později na Níkajském koncilu. V 5. st. byli pohané postaveni mimo zákon a pronásledováni, jako dříve křesťané. Vzniká tzv. patristická literatura (spisy církevních otců), ta se stává základem politologie a filozofie až do konce středověku.

Nejstarší umělecké památky křesťanů nacházíme v několika patrových katakombách v Římě, Palestině, Alexandrii a Sicílii. Kromě pohřbívání podle vzoru Ježíše Krista, sloužily také jako útočiště křesťanům v době pronásledování. Nacházíme v nich první projevy křesťanského nástěnného malířství. Stěny katakomb pokrývaly ornamenty a figurální obrazy, odrážející křesťanskou ideologii. Technika byla stejná jako u soudobých římských maleb. Rozkvět ve 2.-4. století.

Dochází k odklonu od ilusionismu a do popředí se dostává schematizmus a linearismus, které se staly předpokladem pro vznik křesťanské ikonografie.

Zprvu se symboly kreseb nijak nelišily od římských motivů. Postupně však dostávaly nový význam a začali se objevovat zcela nové náměty a symboly (palma, beránek,oliva kotva, pastýři nesoucí ovečku). Od 2. století se začali zobrazovat postavy Krista a P. Marie, náměty z nového zákona, apoštolové, proroci a mučedníci.

Sochařství

Křesťané se obávali obvinění z modloslužby a proto se volné sochy natvořily. Vyjímkou byly sochy dobrého pastýře, který znázorňoval Krista.

Hlavním druhem skulptury byl sarkofág, jehož typ i výzdoba byly převzaty z římské antiky (domek se sedlovou střechou, figurky v arkádách). Od plastického reliéfu se stále více přecházelo k lineárnímu pojetí. Od antického realismu ke stylizaci.