Nefigurativní abstraktní malířství

Orfismus

Orfismus oficiálně vznikl odštěpěním od ortodoxního kubismu v roce 1913 s berlínskou výstavou malíře Roberta Delaunaye. Umělci orfismu čerpali inspiraci z analogie o metodice linií a barev a vytvářeli tak jakousi polyfonii - harmonie obrazu se odpoutala od umělcova temperamentu a podřídila se zákonům autonomní kompozice podobně jako v hudební skladbě. Byl kladen důraz na rytmus a díla byla bohatě prostoupena hudebností na základě vizuálního dynamismu. Francouzský básník Apollinaire pojmenoval tento nefigurativní směr jako básnickou metaforu pro skladbu hudebních dojmů z abstraktních obrazů barevných ploch. Jednoduché a výstižné kompozice orfismu působí pohybem a vibrací, výřivým barevným rytmem světla a zvuku v odstupňovaných barvách točících se spirál a kruhů, mluví mistrovskou formulací nového symfonického výtvarného jazyka v často chromaticky odstupňovaných barvách. Každá barva a odstín mají na plátně zvláštní úlohu, která je včleněna do geometrických forem jako noty do osnovy hudební partitury. Vyvolává dojem dynamického pohybu postupujícího v čase ve zdánlivé rotaci, jako kdyby se její prstence točily a vyluzovaly na obrazové ploše melodii přehlušující účinek geometricky vymezených segmentů. Orfismus byl tedy celkovým výrazem úsilí o vytříbení principu harmonie a číslovaného basu v malířství.

Robert Delaunay

Robert Delaunay se seznámil s uměním prostřednictvím své práce jako malíř divadelních dekorací. Od počátečního kubismu přešel k abstrakci a založil nový směr, který byl postaven na jeho teoriích rytmických možností barvy a pohybu. Jeho zájem o efekty barev na plátně měl výrazný dopad na vývoj abstraktního umění.

Suprematismus

Cílem suprematismu bylo očistit umění od předmětného vnímání reality, docílit čistých uměleckých pocitů forem a barev a najít cestu k "bezpředmětnému světu" (Die Gegenstandlose Welt, jak hlavní mluvčí suprematismu Malevič nazval svou teoretickou knihu vydanou v Mnichově v edici Bauhausu v roce 1927). Toto umění se vyznačovalo výlučným užíváním strohého geometrického jazyka s představou světa bez předmětů, osvobozeného od gravitační síly a pozemských podmínek. Jeho tvary působí nehmotně, jakoby směřovaly přes rám obrazu dál do nekonečna, dosažení čehož bylo dávnou Malevičovou touhou. Legendárním se stal Malevičův obraz 'Černý čtverec na bílém pozadí', který byl první výrazovou formou pocitů nevázaných na předměty. Vše, co tradiční svět miloval a obdivoval, bylo potlačeno do krajních mezí nulového bodu abstrakce - černý čtverec představoval pocit, bílá plocha nic. Absolutní konec všech abstrakcí však znamenal obraz 'Bílá na bílé' a suprematismus v něm dosáhl naprosté dokonalosti vyjádření a harmonie a další pokračování v suprematistické tvorbě by bylo v jeho názorové ideologii krokem zpět.