Atmosféra

Atmosféra v pohybu

• na planetě Zemi (na jejím povrchu i v atmosféře) je teplo rozloženo nerovnoměrně

• to způsobuje nerovnoměrné rozložení atmosférického tlaku

• rozdíly tlaku vzduchu jsou příčinou proudění vzduchu (větru)

• vítr proudí z oblastí tlakových výší do oblastí tlakových níží

• vzduchové hmoty se mohou přemisťovat (proudit) jak v planetárním měřítku (všeobecná cirkulace atmosféry), tak i v rámci menších oblastí (místní větry)

Všeobecný oběh atmosféry

• je to soubor vzduchových proudů v planetárním měřítku

• ovlivňuje jej např. rozložení oceánů a pevnin, zemská rotace, tření při zemském povrchu nebo Coriolisova síla (nazvána po francouzském matematikovi a fyzikovi z 1. pol. 19. stol.)

• Coriolisova síla je příčinou toho, že se vzduchové hmoty stáčejí na severní polokouli napravo (ve směru chodu hodinových ručiček) a na polokouli jižní doleva

• podél rovníku vznikají díky vysokým teplotám výstupné proudy, které se stáčejí k oběma obratníkům a vytvářejí antipasáty. Nad rovníkem existuje trvale pás nízkého tlaku vzduchu (po větší část roku zde panuje bezvětří → tzv. pás rovníkových tišin). Ve výšce se vzduch ochlazuje, vodní páry se srážejí a v odpoledních hodinách nastávají pravidelné každodenní srážky.

• ochlazené vzduchové hmoty nahromaděné podél obratníků obou polokoulí klesají k zemskému povrchu a vytváří subtropické pásy vysokého tlaku vzduchu. Chladný vzduch s minimem vodních par se v nižších vrstvách nad Zemí otepluje. Proto v těchto zeměpisných šířkách převládá jasné a suché počasí.

• vzduchové hmoty odsud proudí při zemském povrchu na sever i na jih. Stálé vzduchové proudy směřující celoročně k rovníku se nazývají pasáty. Na severní polokouli vanou od SV a na jižní polokouli od JV. Název je odvozen od španělského slova passata (převoz), což souvisí s využitím pasátů k zámořským plavbám. Pasáty vanoucí z pevniny jsou suché, pasáty vanoucí na východní břehy světadílů (z oceánů) jsou vlhké a přinášejí deště.

• část teplého vzduchu ze subtropických tlakových výší proudí k pásu tlakových níží podél polárních kruhů. Vzduchové proudy na obou polokoulích se vlivem rotace Země usměrňují na západní větry, které proudí v uzavřeném kruhu kolem Země (jde o typický směr větrů v mírných zeměpisných šířkách). Podél 40° jižní zeměpisné šířky jsou tyto větry nejbouřlivější (v námořnickém označení se proto těmto končinám říká „řvoucí čtyřicítky“).

• v okolí zemských pólů s vysokým tlakem vzduchu se vytváří těžký studený vzduch, který proudí do oblastí tlakových níží na polárních kruzích a mění se ve stálý východní vítr.

Monzuny

• nerovnoměrné zahřívání pevnin a oceánů narušuje systém všeobecné cirkulace atmosféry sezónními vzdušnými proudy, kterým se říká monzuny

• monzuny mění svůj směr dvakrát za rok (odtud také název: arabsky mausim = sezóna)

• jsou charakteristické zejména pro J a JV Asii

• letní monzun: vane z chladnějšího oceánu (tlaková výše) na teplejší pevninu (tlaková níže) a přináší vydatné srážky

• zimní monzun: směřuje z prochladlé pevniny (tlaková výše) na teplejší oceán (tlakován níže) a je příčinou období sucha