Česko_přírodní_poměry
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Půdy
pestrý půdní pokryv
půdní druhy: lehké půdy písčité (převážně na píscích středního Polabí a jižní Moravy), půdy hlinitopísčité (na žulových zvětralinách České vysočiny), hlinité půdy (pro zemědělství nejvýhodnější; typické např. pro oblasti České tabule a moravských úvalů), těžké půdy jílovité a jílovitohlinité (na zvětralinách jílovitých břidlic Vnějších Karpat či v oblasti Podkrušnohorských pánví)
půdní typy: nivní půdy (v nejbližším okolí velkých řek; bývají pravidelně zaplavovány; využívány hlavně jako louky a pastviny; výskyt: střední Polabí na Pardubicku, Nymbursku a Mělnicku, v údolí Dyje a Moravy), černozemě (v nejsušších a nejteplejších oblastech Česka – Dyjskosvratecký a Hornomoravský úval, střední Polabí, dolní Povltaví a Poohří; jde o nejúrodnější půdy → jsou zemědělsky intenzivně využívané), hnědozemě (nižší pahorkatiny: Plzeňská pánev, moravské úvaly, západní svahy Bílých Karpat, Vizovické vrchoviny, Hostýnských a Vsetínských vrchů; využívány k pěstování obilnin a cukrové řepy), illimerizované půdy (ve středních nadmořských výškách: 250-500 m n. m.), hnědé lesní půdy (v ČR nejrozšířenější; ve všech typech členitějšího reliéfu), podzolové půdy (ve vlhkém a chladném klimatu vyšších nadmořských výšek; využívají se zejména jako horské louky a pastviny; většinou na nich rostou jehličnaté lesy)
Vegetace
na začátku středověku pokrývaly lesy asi 90 % území ČR
výškové vegetační stupně tvořily původně v nižších polohách listnaté lesy, které postupně přecházely ve vyšších polohách v lesy smíšené a kolem 1000 m n. m. v přirozené smrčiny
dnes zaujímají lesy asi třetinu rozlohy ČR (33 % území)
převládají lesy jehličnaté (80 %), převážně smrkové
nejméně lesů je v úrodných oblastech nížin, kde došlo k jejich vykácení
nejnižší podíl lesů vykazuje Břeclavsko, Přerovsko a Prostějovsko
nejvyšší zalesnění je na Jesenicku, Vsetínsku a Šumpersku
vegetační stupně: dubový (kolem vodních toků lužní lesy), bukovo-dubový (s převahou dubohabrových lesů), bukovo-jedlový (podhorské pásmo a spodní část horského pásma, buky a jedle nahrazeny smrkovými monokulturami) a smrkový (vyšší část horského pásma)
horní hranice lesa leží v nadmořské výšce kolem 1300 m
lesy plní mnoho funkcí: např. klimatickou, vodohospodářskou nebo rekreační
lesy jsou důležitým zdrojem dřeva
Ochrana přírody
dle rozlohy a stupně ochrany se rozlišují různé kategorie chráněných území: národní parky – NP (4), chráněné krajinné oblasti – CHKO (26), přírodní rezervace – PR (810) a přírodní památky – PP (1558)
na území ČR jsou čtyři národní parky: Krkonošský NP (od r. 1963), NP Šumava (od r. 1991), NP Podyjí (od r. 1991) a NP České Švýcarsko (od r. 2000)