025a scientismus, marxismus, pozitivismus, novopozitivismus - učivo (1)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Marxismus měl zásadní vliv na politiku 20. století, zejména v Rusku, Číně a na Kubě, a inspiroval revoluce a vznik socialistických států.
Významní představitelé
Karl Marx – zakladatel marxismu, autor Kapitálu a Manifestu komunistické strany, který popsal teorie historického materialismu a třídního boje.
Friedrich Engels – spoluautor Marxovy teorie, podpořil jeho analýzu kapitalismu a pomohl rozšířit marxistické myšlenky po celém světě.
Vladimir Lenin – přizpůsobil marxismus ruským podmínkám a vedl VŘSR v roce 1917, což vedlo k vytvoření Sovětského svazu.
Mao Ce-tung – aplikoval marxismus na čínskou agrární společnost a vedl komunistickou revoluci v Číně.
3. Pozitivismus
Historické pozadí a vysvětlení
Pozitivismus vznikl ve 30. letech 19. století díky Augustu Comtovi. Tento směr tvrdí, že pravé poznání je pouze to, které lze empiricky ověřit – tedy založené na smyslových zkušenostech, vědeckých metodách a důkazech. Pozitivismus odmítá spekulativní filozofické přístupy a metafyziku jako neověřitelné a bezcenné.
Pozitivismus měl vliv na vývoj sociologie, kde se snažil aplikovat vědecké metody na studium společnosti, stejně jako na rozvoj statistiky a empirického výzkumu. Dnes je pozitivistický přístup běžně aplikován v přírodních vědách a některých společenských vědách.
Významní představitelé
Auguste Comte – zakladatel pozitivismu a sociologie. Jeho „zákon tří stádií“ tvrdí, že lidské poznání prochází teologickým, metafyzickým a pozitivním stádiem.
Herbert Spencer – britský filozof, který aplikoval pozitivismus na společnost a vytvořil sociální darwinismus, což tvrdí, že přežití nejschopnějších platí nejen v přírodě, ale i ve společnosti.
John Stuart Mill – rozvinul pozitivismus v oblasti společenských věd a zdůraznil empirické metody a užitečnost vědeckého přístupu k řešení sociálních problémů.
4. Novopozitivismus (logický pozitivismus)
Historické pozadí a vysvětlení
Novopozitivismus nebo logický pozitivismus vznikl ve 20. letech 20. století v rámci Vídeňského kroužku, skupiny filozofů, kteří se snažili aplikovat logiku a matematiku na filozofii. Logičtí pozitivisté tvrdili, že smysluplné jsou pouze ty výroky, které jsou buď empiricky ověřitelné, nebo logicky pravdivé (tautologie). Cílem bylo zbavit filozofii spekulací a metafyzických teorií, které nelze ověřit.
Tento směr ovlivnil nejen filozofii, ale také vědecké metody a vývoj logiky v 20. století. Logický pozitivismus postupně ztrácel na vlivu, když filozofové jako Karl Popper ukázali, že i vědecké teorie mohou být neověřitelné a měly by být založeny na falzifikovatelnosti, ne pouze na verifikovatelnosti.
Významní představitelé
Ludwig Wittgenstein – jeho dílo Tractatus Logico-Philosophicus ovlivnilo logický pozitivismus. Tvrdil, že jazyk je obrazem světa a že filozofie by měla analyzovat jazyk, nikoli spekulovat o realitě.
Rudolf Carnap – významný představitel Vídeňského kroužku, který vyvinul teorii verifikovatelnosti a tvrdil, že metafyzické výroky jsou neplatné, protože nelze ověřit jejich pravdivost.
Otto Neurath – zakladatel vysoce systematického pohledu na vědu a logiku, který spojoval pozitivismus a pragmatismus.
A.J. Ayer – britský filozof, který popularizoval novopozitivismus v anglosaském světě a napsal knihu Language, Truth and Logic, která shrnovala myšlenky Vídeňského kroužku.