Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




1. Středověká filozofie

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (21,26 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Středověká filozofie - je spojena především se šířením křesťanství - to započalo misionářskou prací apoštolů v prvním století - již v polovině 2. století se ve všech částech Římské říše vyskytovaly křesťanské obce -křesťanstvíbylo oficiálnězakázané, proto musely býtbohoslužby vykonáványtajně - k nejtvrdšímupronásledování křesťanů docházelo za císaře Nera, Trajána a Marca Aurelia - za císaře Konstantina Velikého (323 – 337) bylo křesťanství uznáno státem - ve středověké filozofii splynuly křesťanské nauky s myšlenkovým dědictvím antické filozofie - toto splynutí se odehrálo ve dvou obdobích: 1. Patristika (pater = otec) - od apoštolské doby do r. 800 - z počátku byla charakterizována spory v rámci křesťanství samotného - to do sebe kompilovalo řeckou filozofii - následovalo zpracování pevných křesťanských dogmat v jeden systém (Augustinové díle) 2.Scholastika (scholastik = označení nejprve pro učitele ve škole, pak misionáře a nakonec církevní učitele), 800 - 1500. Zde se odehrává spor o univerzálie, nejdůležitějším představitelem tohoto období byl Tomáš Akvinský. Patristika Je prolínáním křesťanství a antiky. Dochází k nové formulaci pojmu Boha (v antice bychom za boha mohli považovat například Herakleitův božský oheň, Aristotelova prvního hybatele, Platónovu ideu dobra, Parmenidovo JEDNO, panteismus stoiků…). Křesťanské pojetí Boha je jiné, člověk vůči němu stojí jako jednotlivec a mluví k němu v modlitbě. Bůh je pojímán jako stvořitel, který svou vůlí stvořil svět z ničeho. Mezi stvořitelem a stvořeným světem se tak otevírá propast. Bůh je milostivý a spásný, člověk je svou přirozeností vydán hříchu a smrti. Ke spáse (blaženosti) již nemůžeme dojít sami, k té lze dojít jen Boží milostí. Také pohled na duši je nový – křesťanství propůjčuje duši jedinečnou důstojnost, je místem spojení člověka a Boha, zatímco pro antickou filozofii je duše většinou něčím neosobním, přírodním faktorem, pohybujícím principem... Myšlenka, že duše stojí před Bohem, je neantická. Není to, jak učil Platon, že tělo je smrtelné a duše nesmrtelná. Celý člověk je smrtelný a zkažený, dokud není obnoven znovuzrozením v Krista, pokud k tomu dojde, je to celý člověk, který vstává z mrtvých. Křesťanství vede k devalvaci přítomného světa, cíl a smysl života nehledáme na tomto světě, ale po smrti v ráji (podobně již Platón např. v dialogu Faidón). Stvoření je jedinečnou dějinnou událostí a nikoli bezčasovým aktem, mýtem, neopakuje se (jako např. u stoiků, Herakleita...). Rané křesťanství bylo vzdělanci viděno jako náboženství pro prostý, nevzdělaný lid. Vzdělanci v něm viděli návrat k pohanské pověrčivosti. První křesťanští myslitelé proto byliapologeti (apologie = obrana)– obránci, kteří bránili křesťanství proti předsudkům. Obraceli se zejména na panovníky, aby doložili mravní kvality křesťanství, nebo alespoň to, že neohrožuje státní uspořádání. Obraceli se i na filozofy, aby jim ukázali, že křesťanské zjevení je filozofií nadřazenou všem ostatním, v tomto směru vedl své myšlenky např.Origenés(184 – 254). Křesťanství muselo bojovat i se směry jemu podobnými, ve 2. - 6. století to byla napříkladgnose(gnosis = poznání), která spojovala náboženství(víru) s filozofií (racionálním poznáním). Gnose je obsahově zaměřena na spásu lidské duše - člověk dříve patřil k božské dokonalosti, nyní je uvězněn v hmotě, vědomí o této sounáležitosti se projevuje jako touha po poznání, k tomu mu pomáhají nebeští poslové - Sofia a Kristus. Cílem je vysvobození člověka ze zajetí hmoty a jeho návrat k Bohu, to vše se cyklicky opakuje. Zabývali se také problémem teodiceje (theos = Bůh, dike - spravedlivý) = ospravedlnění Boha. Kde se bere ve světě, který stvořil absolutně dobrý Bůh, zlo, ze kterého nás posléze Bůh vykupuje. Odlišují proto Boha vykupitele od demiurga, který stvořil svět i se zlem a je Bohu podřízený. (Tímto problémem se zabýval již např. Epikúros: Bůh buď chce zrušit zlo, ale nemůže, nebo může, ale nechce, nebo ani nechce, ani nemůže, nebo chce a muže. První tři možnosti jsou neslučitelné s představou Boha, poslední je v rozporu s fakticitou zla ve světě. Nejvíce rozšířeno bylo řešení této myšlenky v osvícenství, např. u Leibnize, od něhož pochází také pojem teodicea.) Sv. Augustin (Aurelius Augustinus, 354 – 430) Je nejvýznamnějším představitelem patristiky. Potomkem barbarského obyvatelstva. Narodil se v Numídii, v římské severní Africe, jeho otec, městský úředník, byl pokřtěn krátce před svou smrtí, jeho matka byla křesťanka, vedla ho ke křesťanství a zároveň usilovala, aby se jejímu vysoce nadanému dítěti dostalo dobrého vzdělání zaručujícího mu kariéru. V 16 letech odešel do Kartága, kde studoval rétoriku a filozofii, později měl poměr s neznámou ženou, z nějž se narodil syn. V této době studoval řeckou filozofii a o víře své matky se nevyjadřoval zrovna pochvalně. Byl určitou dobu skeptikem. Jeho skepse byla spíše metodou. Byl přesvědčen, že existuje pravda a že jde jen o to tu pravdu nalézt, ale podle skeptiků nelze pravdu nalézt. Poté vyučoval rétorice v Milánu, setkal se s Ambrožem (významným křesťanským filozofem), kterého obdivoval jako řečníka a který mu přiblížil obsah křesťanství, potom na něj získal rozhodující vliv novoplatonismus, který kulminoval v přijetí křesťanství, kvůli kterému se vzdal svého přednášení na univerzitě, rezignoval na uznání a bohatství a rozhodl se pro asketický život. 387 přijal se svým přítelem a synem křest, vrátil se do Afriky, žil v klášteře, nechal se vysvětit na kněze a později na biskupa. K jeho hlavním dílům patříVyznání - formou jediné dlouhé modlitby zde ve třinácti kapitolách líčí svůj život až do okamžiku konverze. Proti akademikům – svoji spisovatelskou činnost začal potíráním nauk, jejichž stoupencem po dlouhou dobu byl. Důležitým dílem je spisO obci Boží, který byl inspirován vypleněním Říma Góty a s tím spojenou otázkou, zda bylo zaviněno tím, že se Řím vzdal svých starých bohů, čili přijetím křesťanství. Proti tomuto názoru Augustin bojuje v prvních pěti knihách a dokazuje, že Řím padl

Témata, do kterých materiál patří