1. Středověká filozofie

Veden Aristotelem dává ve své gnozeologii velkou váhu smyslovému poznání. Smysly podle něj dávají látku rozumu, který ji pořádá a odhaluje ve věcech podstatu, smysly nám ukazují jednotlivé objekty, rozum to společné v nich.

Ve svém učení o pasivní látce a aktivní formě navazuje také na Aristotela. Duše je netělesná, je to čistá forma bez látky. Z toho vyvozuje její nezničitelnost a nesmrtelnost.

Představitelem pozdní scholastiky byl Roger Bacon (1214 - 1292), anglický teolog, filozof a přírodovědec. Byl ovlivněn Augustinem, Aristotelem a novoplatonismem. Ve svých přírodovědeckých pozorováních vycházel ze smyslové zkušenosti a zaváděl řízené, plánované zkoumání přírodních jevů - experiment. Důraz kladl na praktické využití vědeckých poznatků. Soudí se, že anticipoval sestrojení dalekohledu a mikroskopu, snad i ponorky. Přesto pro něj vrcholem poznání bylo poznání Boha, které se děje osvícením lidského intelektu. Překročil středověk. Dovolil si používat rozum a experimentovat. Byl přesvědčen, že je potřeba praktického poznání. Považován za předchůdce empirismu.