2. Počátky filosofického myšlení v Evropě, Indii a Číně

• Základem cesty je mravnost – neubližovat, nekrást, nelhat, necizoložit, neužívat drogy ani alkohol

Větve buddhismu:

1) Théraváda – raná forma buddhismu, spása je podmíněna mnišstvím

2) Mahájána – ukazuje cestu ke spáse laikům (světským lidem)

Konfucianismus

• V Číně, 5. stol. př. n. l.

• KONFUCIUS – zakladatel, (551-479 př. n. l.) => strážce moudrosti

• Nezabývá se ani otázkou boha, ani posmrtného života

• Důraz na etický význam mezilidských vztahů (správné jednání, úcta ke starším)

• Mudrc – cíl, ideál dokonalého člověka

• Duchovně rozvinutá osobnost, žije v harmonii s vesmírem, ochrana všeho živého

• Li = řád, disciplína, to, co je dobré a vhodné

Taoismus

• V Číně, 5. stol. př. n. l.

• LAO’C – čínský učenec, pravděpodobný autor, (604-531 př. n. l.)

• Kniha o Tao a cnosti – základ

• Tao = cesta

• Prostupuje vším, všeobecný zákon přírody, vše z něj pochází a zase se do něj navrací, nelze ho postihnout smysly, člověk musí splynout s přírodou

• Te = ctnost

• Uskutečnění všeho

• Zásada nezasahování do přirozeného chodu věcí, protože ty následují tao

• Cíl => život v souladu s Tao

• Tři čistí: Pán posvátného nebeského pokladu, pán tao a te, nejvyšší pán Lao