Arthur Schopenhauer a jeho filozofie

ARTHUR SCHOPENHAUER

(1788 - 1860)

1. Celková charakteristika jeho filozofie

• spolu s Nietzschem je považován za nejvýznamnějšího představitele tzv. filozofie života – lidé žijí tady a teď, snaží se najít cestu, jak dostat filozofii mezi lidi → nic přírodního, zabývá se praktickými věcmi

• v popředí jeho pozornosti jsou problémy „praktické“, tedy sociálně mravní a hodnotové

• prožívání je pro něj hlavní metodou poznání niterného světa člověka

„Jestliže hlavním znakem „ducha minulého století“ je nadvláda vědy nad životem, pak nová doba musí přestat vidět život jako obecný akademický problém a vyzvednout jeho živoucí, duchovní, jedinečnou celistvost, „život nelze postavit před soud rozumu“, jediná cesta jeho poznání je žití samo.“

- minulé století (18.) – osvícenství

- důležitý rozum, žádné zázraky, jen racionální

- žij život a jsi filozof

• filozofie života je svou povahou iracionální (nerozumová)

2. Život Schopenhauera

• pochází z rodiny gdaňského velkoobchodníka, přestěhují se do Hamburku

• v 9 až 11 letech pobývá v Le Havru, později se svými rodiči cestoval po Evropě

• v 16 letech vstupuje do učení k hamburskému obchodníkovi

• po smrti otce se jeho matka přestěhuje do Výmaru, z jejich domu se stává společenské centrum (velmi bohatí), Artur se vzdává obchodnického povolání a doplňuje si vzdělání, přátelí se s Goethem, zajímá se o indický starověk, stále dochází k rozporům mezi ním a matkou

• v Drážďanech vzniká jeho hlavní dílo – Svět jako vůle a představa (1819)

• celý život žil z úspor po otci

• přednáší na univerzitě v Berlíně, když vypukne v Berlíně cholera (podlehl jí Hegel), utíká do Frankfurtu, zde umírá

• téměř 20 let zůstalo jeho dílo bez povšimnutí (předběhl dobu), zaujalo později Richarda Wágnera (skladatel, zaujalo ho Schopenhauerovo pojetí hudby → zviditelnil ho)

3. Filozofická východiska

• Kant a jeho rozlišení světa

• indické védy – cesty úniku

• Platónova filozofie

4. Problém vůle

• vnější, smyslově vnímatelný svět vidí Schopenhauer jako skutečnost, která má charakter snový – tato skutečnost není uchopitelná zvnějšku, nýbrž pouze subjektivně

- realita je snová → každý subjektivní pohled

- svět je takový, jak ho vidím, jak ho vidět chci

„Celý svět zůstane pouze mou představou.“

• podstatu, která se skrývá za světem jevového a která představuje metafyzický základ veškeré skutečnosti, nazývá Schopenhauer vůlí = pud ve smyslu vnitřní síly, jež je všudypřítomná, nacházíme ji v živé i neživé přírodě

- vůle je podstata, která řídí svět (jde o osobní, životní filozofie); v jeho pojetí je vůle půd, který svět řídí a někam ho žene (není božství, princip, hybatel,…)

„Teprve tím, že se poznávací individuum povznáší, jak jsem popsal, k čistému subjektu poznání a tím také povznáší zřený objekt k ideji, vystoupí svět jako představa úplně a jasně a nastane dokonalá objektivace vůle, jelikož jedině idea je její adekvátní objektitou. Ta zahrnuje v sobě stejným způsobem subjekt a objekt, jelikož jsou její jedinou formou; v ní jsou však oba zcela v rovnováze: a jako objekt není ani zde nic jiného než představa subjektu, tak se stal také subjekt tím, že se zcela ztrácí ve zřeném předmětu, oním předmětem, při čemž celé vědomí není ničím víc než jeho nejjasnějším obrazem. Právě toto vědomí, jímž si myslíme veškeré ideje nebo stupně objektivity vůle a postupně jimi procházíme, je vlastně celý svět jako představa. Jednotlivé věci všech dob a prostoru nejsou nic než ideje, zmnožené větou o příčinnosti a tím zkalené ve své čisté objektivitě. Tím, že idea vystupuje, nelze v ní více rozlišit subjekt a objekt, protože idea vlastní svět jako představa vzniklá teprve tím, že se subjekt a objekt navzájem naplňují a prostupují. Neboť odezíráme-li od onoho vlastního světa jako představy, nezbývá nic než svět jako vůle. Vůle je podstatou ideje, která vůli dokonale objektivuje.“