Arthur Schopenhauer a jeho filozofie

... Mnohem méně bloudí, kdo zachmuřeně vidí tento svět jako jakési peklo, a proto neustále přemýšlí, jak by si v něm zbudoval ohnivzdornou světnici. Blázen běží za požitky světa a vidí, že je oklamán, mudrc se vyhýbá zlu. – mnohem lépe je na tom ten, kdo má pesimistický pohled na svět

... Nejlepší prostředek, jak se nestáti příliš šťastným, je nežádati býti příliš šťastný. – raději neusilovat o štěstí

... Přistoupí-li k mému bezbolestnému stavu ještě nepřítomnost nudy, pak je v podstatě dosaženo pozemského štěstí…“

• Schopenhauerův pesimismus se tu odvolává na věčnou trýzeň, štvaní a utrpení, které provázejí každodenní život člověka, na lidskou osamocenost – všichni se jen za něčím ženeme

• optimismus se mu jeví rouhačským způsobem myšlení

„Že je všechno štěstí povahy jenom negativní, nikoli pozitivní, že právě proto nemůže být trvajícím uspokojením a obšťastněním, nýbrž vždy jen osvobozuje od nějaké bolesti nebo nedostatku, po němž musí následovat buď nová bolest, nebo nuda. Každá epická nebo dramatická báseň může totiž znázornit vždy jen zápas, úsilí a boj o štěstí, nikdy však trvající nebo dokonalé štěstí samo.

- když jsem šťasten, nesu s sebou riziko, že to časem pomine a budu nešťasten → čím šťastnější, tím větší riziko

... Lidé se podobají hodinkovým strojům, které se natahují a jdou, aniž vědí proč. A pokaždé, když byl člověk zplozen a narozen, jsou hodiny lidského života znovu nataženy, aby opět opakovaly svou kolovrátkovou hru.“

- lidé jsou bezcenní, jsou tu jen proto, aby je vůle využila k rozmnožení lidského rodu

7. Cesty úniku

• 1. cesta

• vyjít za hranice světa utrpení nám umožňuje především umění (na chvíli nám pomůže zapomenout na svět → krátkodobě nás klame)

• umění má zvláštní náhled na svět, který se skrývá za iluzemi a sny, v nichž se neustále pohybujeme

„V hudební melodii poznáváme všeobecně vyjádřené nejvnitřnější dějiny vůle vědomé sebe, nejtajnější život, touhu, utrpení a radost, příliv a odliv lidského srdce.“

• díky umění, jehož tvůrcem je umělecký genius, dokáže člověk na určitou přechodnou dobu uspat své pudy a prožít chvíle hlubokého klidu a harmonie

• 2. cesta askeze

• vyžaduje dokonalé odříkání, rezignaci, schopnost hluboce prožít vlastní utrpení tak, abychom se dostali do naprosto bezvolního stavu (žít, jako bychom nežili)

• 3. cesta filozofie

• cesta nejhlubšího poznání, na jejímž konci je vyrovnání se s myšlenkou, že prapodstatou, prazákladem všeho je nezničitelná, nadčasová, slepá vůle, je vhodná jen pro nejsilnější jedince (nejtěžší cesta) – naučím se žít s tím, že mě ovládá vůle, že to není strast, ale jakási součást cyklu

- filozofie dává člověku nadhled, dělám či nedělám věci proto, že vím, že je to tak správné