Arthur Schopenhauer a jeho filozofie

- na světě je subjekt a objekt

- každý z nás má subjektivní pohled, nejsou objektivní kritéria

- svět je pouhou iluzí skutečného světa → každý vnímá svět jeho subjektivní představou

• vůle nesleduje žádný předem určený cíl, vyznačuje se naopak tím, že je slepá, nerozumná (zdroj života, hnací motiv)

5. Vůle a rozum

• u člověka se vůle snoubí s rozumem, vůle si hledá nejrůznější cesty, jak se prosadit, rozum je jednou z nich, ale člověk se mylně domnívá, že jedná na základě svého rozumu (podle Schopenhauera je to prostý omyl většiny filozofů)

- vůle je slepá a nerozumná → neví, kam svět míří a nerozmýšlí to x koriguje rozum

→ vůle a rozum se doplňují – vůle si hledá cestu, jak s prosadit a rozum je jednou z těchto cest, rozum je nástrojem vůle (člověk se domnívá, že jedná dle svého rozumu, ale ve skutečnosti poslouchá nerozumnou vůli)

„Intelekt je sekundárním jevem, organismus primárním, neboť je bezprostředním projevem vůle. Intelekt je stejně jako jeho objektiv pouhým jevem, vůle je věcí o sobě.“

• mezi lidmi se šíří iluze, že mohou svoje vášně a pudy rozumem regulovat, ale my jsme svědky toho, že všechny lidské vášně propukají z hlubin osobnosti, nejsilnější lidský pud je rozmnožování lidského rodu

- myslíme si, že si sami vybírám partnera, ale ve skutečnosti za nás vybírá vůle (důležité pro ni je jen rozmnožování lidského rodu – žena porodí dítě, protože to vůle chce)

„Individuum pak, v domnění, že slouží sobě, slouží vlastně druhu, při tomto průběhu věci vznáší se před ním a v zastoupení skutečnosti působí jako motiv pouhý přelud, který hned nato opět zmizí. Tímto klamem je instinkt. Tento instinkt by měl být ve většině případů pokládán za smysl druhu, jenž prostřednictvím vůle ukazuje na to, co je prospěšné druhu. Protože však vůle se zde stala vůlí individuální, musí býti oklamána tak, aby to, co jí vnucuje smysl druhu, vnímala smyslem individua.“

- rozmnožování lidského rodu je zájmem vůle, zamilování je pouze dílo slepé vůle

„Onen pečlivý výběr při ukájení pohlavního pudu, který prochází nesčetnými stupni až k vášnivé lásce, spočívá na nejvýše závažné účasti člověka, na specifické povaze příštího pokolení.“

6. Koncepce životního údělu

• svět, v němž žijeme, nás klame, svou vnější podstatou zastírá svou pravou podstatu, jíž je slepá vůle – ta je příčinou nikdy nekončících zápasů, v nichž zlo převažuje výrazně nad dobrem, bolest nad štěstím

- vždy převažuje zlo a bolest, svět je pochmurný

- abychom netrpěli, měli bychom život spíše jen tak přežívat

„Rozumný člověk netouží po rozkoši, nýbrž po bezbolestnosti (všechen požitek a všechno štěstí je negativní, kdežto bolest pozitivní). – kdo je rozumný a chce přežít, moc se neradovat, protože potom musí přijít něco špatného → od života nic nechtít