Filozofie období baroka - Leibniz

GOTTFRIED WILLHEIM LEIBNIZ

(1646-1716)

• třicetiletá válka způsobila zaostalost Německa

• v oblasti duchovní se za zakladatele novodobé německé filozofie považuje právě Leibniz

1) Život

• narozen 1646 v Lipsku, v 15 letech vstoupil na univerzitu, v 17 se stal bakalářem, ve 20 doktorem

• nestal se pedagogem, obrátil se na politickou dráhu – navrhl, aby se státy křesťanské Evropy spojily proti světu nekřesťanskému („spojené státy evropské“), rozsáhlá korespondence (poslal o svém návrhu dopisy panovníkům všech států x nikdo neodpověděl → stáhl se do ústraní)

• pracuje jako knihovník v Hannoveru (zde ho začíná financovat jeden kurfiřt, vyučoval jeho děti a po večerech četl knihy v místní knihovně, kde se zamiloval do čínské filozofie x je samolibý a sebestředný → kurfiřt ho vyhání), oceňoval čínský duchovní svět

• na sklonku života upadl v nemilost, roku 1716 umírá (představoval si, že až umře, jeho pohřeb bude velká událost x ve skutečnosti šel za jeho rakví na pohřbu jen jeho sluha)

• byl mužem, který naposledy v dějinách ovládal všechny vědy a dosahoval v nich vynikajících výsledků – polyhistor

2) Spisy

• nikdy svůj systém soustavně nevyložil (filozofie, historie, matematika,…), uspořádal Christian Wolff → leibnizovsko-wolffovský systém

• Monadologie

• Nové úvahy o lidském rozumu – možnosti lidského rozumu

• Teodicea (O Boží dobrotě, lidské svobodě a původu zla) – dovršení otázky, proč je zlo na světě

3) Základní myšlenky Leibnizovy filozofie

a) Učení o monádách

• vychází z pojmu substance u Descarta (rozlehlost a pohyb → zákon zachování pohybu); Leibniz říká, že pohyb není nic jiného než změna ve vztahu sousedících těles → pohyby nemohu objektivně zjišťovat, protože pohyb je něco relativního a závisí pouze na stanovisku pozorovatele (princip relativity)

• pohyb nelze oddělit od pojmu síly (ta způsobuje pohyb tělesa), zastaví-li se pohybované těleso, pohyb přestává, ale těleso nepřestává představovat sílu (ta přešla pouze do jiné formy) → neexistuje zákon zachování pohybu, ale zachování síly

• vychází ze starého pojmu atomu, ale jde dál, spojí mechanický pojem atomu s aristotelovským pojmem entelechie – oduševňující a formující síly → pojem monáda (duchovní jednotka bytí)

„Monáda, o níž zde budeme mluvit, není nic jiného než jednoduchá podstata, která vchází jako prvek do složenin. Je jednoduchá, to znamená bez částí.

A tyto monády jsou skutečnými atomy přírody a - jedním slovem - prvky věcí.

- svět je složen z monád, které jsou jako jeden celek a dále se dělí

Není se tedy třeba bát jejich rozkladu a neexistuje žádný myslitelný způsob, kterým by prostá podstata mohla zaniknout. – všechny věci, živé i neživé, se skládají z monád

Lze tedy říci, že monády mohou vzniknout i zaniknout jen náhle, to znamená, že mohou vzniknout jen stvořením a zaniknou zničením. – není třeba se bát rozkladu, monády vznikají stvořením a zanikají zničením, děje se to náhle