Buddhismus - seminární práce

Buddhismus

Seminární práce ze společenských věd

Praha 2019

Helena Šlehoferová

Obsah

1. Úvod

2. Gautama Siddhártha

3. Buddhovo učení

   1. Čtyři vznešené pravdy

   2. Ušlechtilá osmidenní stezka

   3. Tři klenoty

   4. Buddhističtí mniši

4. Buddhistické proudy

5. Závěr

6. Seznam literatury

1. Úvod

V této seminární práci se budu zabývat jedním z hlavních a nejstarších náboženství na světě, ke kterému se hlásí zhruba 300 milionů lidí na celém světě, a to buddhismem. Započal před cca 2500 lety, kdy Siddhártha Gautama,, také známý jako Buddha, dosáhl osvícení ve svých 35 letech. Vznikl v Indii, poté se postupně rozšířil do Číny, Burmy, Japonska, Tibetu a dalších částí jihovýchodní Asie. Netrvalo dlouho a z buddhismu se stal hlavní filosofický a náboženský směr Asie. Pro mnohé buddhismus není jen náboženství, ale spíše i filozofie, způsob života. Jedná se o náboženství založené více na spiritualismu, než na náboženském učení. Cílem je dosáhnout probuzení, neboli nirvány, skrze meditaci.

Buddhismus je zaměřený na lidskou bytost v reálném světě, nezabývá se bohy či vyššími skutečnými realitami. Vykládá svět prožitý v přítomném okamžiku. Svět, jehož universální zákon, dharma, se projevuje v principu skutkové odplaty, karmy, jež je projevem nezanikající energie. Buddhismus také směřuje lidskou bytost k překročení koloběhu přerozování samsáry, tedy vymanění se z útrpných individuálních existencí a dosáhnutí konečného vysvobození. Toto je základ buddhistické reinkarnační nauky. Jelikož buddhismus neuctívá boha jako stvořitele, někteří ho neuznávají za náboženství.

Toto náboženství navazuje na učení hinduismu, hinduistické texty, a je také reakcí na nerovnost ve sociálním uspořádání tehdejší indické společnosti. Buddhistické praktiky (např. meditace) jsou prostředky ke změně sebe sama s cílem vývoje vědomí, laskavosti a moudrosti. Buddhisté mají mnoho rituálů a uctívají tradice, učí se praktickým metodám jak transformovat své zkušenosti a stát se plně zodpovědnými za své životy. Základní zásady buddhistického učení jsou jednoduché a praktické: nic není trvalé; akce mají důsledky; změna je možná.

V některých zemích je buddhismus dokonce státním náboženstvím (např. v Thajsku). V domácnostech jsou malé svatostánky s napodobeninou Buddhy, která slouží jako symbol jeho dobroty a napomáhá věřícím v meditaci a modlitbě. Buddhisté věří, že se každý po smrti znovu narodí. To, čím se stane, určuje karma, což je souhrn všech dobrých i zlých skutků, jichž se člověk dopustil v předešlém životě. Buddhisté touží po dosažení dokonalého stavu, kterému se říká nirvána. Buddha učil, že jí lze dosáhnout skrze vznešenou osmidílnou cestu.

1. Gautama Siddhártha

Před 2500 lety v dnešním Nepálu byl založen buddhismus synem krále Šuddhódana a královny Máji, kteří vládli Kapilavastu. Král ho pojmenoval Siddhártha, což znamená “Ten, který došel ke svému cíli”. Bylo mu předurčeno být dobrým panovníkem, ale pokud by přesáhl práh paláce, stal by se duchovním učitelem a svými myšlenkami a učením by ovlivnil celý svět. Jeho otec chtěl, aby se stal úspěšným vládcem, proto ho nikdy nepustil pryč z území paláce a dopřál mu vše, co chtěl mít. Navzdory tomu se Gautama vydal ve svých 29 letech do venkovního světa a pochopil utrpení života. Vzdal se svého nároku na trůn za cílem nalezení štěstí a léku na dukkhu (duh – obtíž, kha – vydržet), neboli strast. Začal žít asketickým životem a nakonec po 6 letech studia při meditaci dosáhnul konečně nirvány (neboli probuzení) skrze střední cestu. Poté strávil zbytek svého života šířením učení buddhismu.