Pojmy k novověku

Pojmy k novověku:

Racionalismus – klade důraz na poznávání rozumové, opírá se o matematiku a mechaniku, 17.-19. století

Empirismus – odmítá spekulace, upřednostňuje poznání na základě zkušenosti

Osvícenství – klade důraz na rozum a vzdělání, 17.-19. století

Dogmatismus – strnulé myšlení, lpění na nezdůvodněných subjektivních názorech a domněnkách, které dogmatik prosazuje často násilnými způsoby

Empirie – zkušenost získaná pozorováním, případně pokusem

Senzualismus – názor uznávající za jediný zdroj poznání jen smyslové vnímání

– filosofický směr, odvozený z empirismu a významný hlavně ve Francii 18. století

Cogito ergo sum – „Jestliže myslím, tedy jsem“, sebejistota myšlení, René Descartes

Metodická skepse – soustavná pochybnost zejména o datech smyslového poznání, jasného a zřetelného poznání světa je možné dosáhnout cestou pochybování o všech dosavadních míněních, dílo Reného Descarta „Rozprava o metodě“

Karteziánský obraz světa – výrazný dualismus, svět je tvořen dvěma odlišnými, na sobě nezávislými složkami = substancemi (neomezená substance – Bůh, věc myslící a věc rozlehlá)

Dualismus – 2 na sobě nezávislé substance: duchovní – je bytím nezávislým soběstačným (vlastnost – myšlení) a hmotná – prostorová tělesa, i zvířata jsou tělesa (vlastnost – rozlehlost), propojení obou substancí v člověku (člověk jako složitý stroj)

Svoboda je poznaná nutnost – svobodné rozhodnutí je správné rozhodnutí, pokud se člověk rozhodne špatně, pak se nerozhodoval svobodně, ale jeho rozhodnutí bylo činěno právě pod vlivem negativních emocí či nedostatečných znalostí, Baruch Spinoza

Monády – základní prvky světa (vesmíru), činné síly v jednotlivých věcech (duchovní atomy), jsou živé, každá je individuální, nepodléhají zákonům mechaniky, pohyb vychází zevnitř monád, každá monáda je zrcadlením univerza (mnohosti), Gottfried Wilhelm Leibniz

Předzjednaná harmonie – pojem rozvinutý v Leibnizově filozofii a vysvětlující řád a souvislost jevů tím, že bůh uspořádal monády – nejjednodušší jednotky světa – tak, aby si jejich stavy vždy odpovídaly, teorie předzjednané harmonie byla zaměřena proti okasionalismu N. Malebranche a proti karteziánskému dualismu

Teodicea – ospravedlňování boha (všemohoucího, vševědoucího a nanejvýš dobrotivého) vzhledem k existujícímu zlu ve světě (u stoiků, gnostiků a zvl. u Leibnize)

– proč Bůh, pokud je všemohoucí a dobrý, dopouští zlo

Tabula rasa – lidská mysl při narození, teprve naše zkušenost zapisuje poznatky prostřednictvím smyslů, John Locke

Přirozená práva – znamená právo nepsané, věčné, univerzální a nezávislé na státu (resp. společenství států), jehož podstatou je obecná rovnost všech lidí, požadavek spravedlnosti a zákaz diskriminovat kteroukoli lidskou osobu