Politický systém dánska

Po napadení Británií se Dánsko přidává na stranu Francie v napoleonských válkách. Po prohře je odebráno Švédsko. Dánsko je ekonomicky zruinováno, ale stejná doba je považována za zlatý věk Dánské kultury.

V 19. století se šíří nacionalismus a liberalismus a následkem toho se v roce 1849 stává země konstituční monarchií, kdy je přijata ústava. Důležitá je otázka Šlesvicka-Holštýnska. Tu nakonec vyřeší válka s Pruskem, ve které o ně Dánové přijdou. Vznikají socialistická hnutí. Na konci 19. století je založena měnová unie mezi Dánskem a Švédskem, ke které se přidalo i Norsko, ale na začátku 1. světové války zaniká.

V prvních desetiletích 20. století spolu vládly nová radikální strana a stará strana Venstre. Během jejich vlády bylo umožněno volit i ženám (1915, tzv. 1. revize ústavy), jedny z posledních dánských kolonií byly prodány USA a Dánsko zavedlo důležité sociální, dělnické a tržní reformy.

Dánsko zůstalo v 1. světové válce neutrální. Po jejím konci se po vyhlášení plebiscitu k němu připojilo severní Šlesvicko. Král vyčítal ministerskému předsedovi, že ze situace nevytěžil více, což vedlo až k Velikonoční krizi v roce 1920. Ta donutila krále, že nebude zasahovat do politiky a tento slib je dodržován dodnes, přestože není zakotven v ústavě. V roce 1924 vyhrála volby sociálně-demokratická strana, která se u vlády udržela až do roku 2001.

Dánsko ve 2. světové válce vyhlásilo neutralitu, ale Německo smlouvu o neútočení porušilo a 9. dubna 1940 vstoupily na jeho území německé jednotky. Tato invaze nesla krycí název operace Weserübung. Plnou kontrolu nad Dánskem získali Němci v roce 1943, do té doby fungovala dánská vláda, zasedal folketing a policie byla pod dánskou správou. V témže roce bylo přesunuto mnoho dánských Židů do Švédska, aby byli uchráněni před koncentračními tábory. K úplnému osvobození země došlo až s příchodem spojenecké armády v roce 1945. V roce 1944 vypověděl Island unii s Dánskem.

V roce 1953 došlo ke druhé změně ústavy. V ní bylo ustanoveno zrušení druhé komory parlamentu Landstigu, zrovnoprávnění Grónska a Faerských ostrovů nebo umožnění nástupnictví v ženské linii. Po druhé světové válce se stalo Dánsko členem a zakladatelem několika mezinárodních organizací. 1

Politický systém

Panovník

Podle ústavy je oficiálním zdrojem zákonodárné, výkonné i soudní moci panovník. Monarcha má také právo odmítnout zákon, odvolat premiéra nebo vyhlásit válku či mír. V praxi ovšem formálně přijímá, co navrhne premiér a jeho ministerský kabinet.

Dánské království je konstituční monarchie, což znamená, že panovník není oprávněn provádět nezávislá politická rozhodnutí. Královna musí stvrdit každé legislativní rozhodnutí a ta se teprve potom mohou stát zákonem, a ta se naopak stávají pravomocnými, pokud je schválí i kabinet ministrů. Jako hlava státu stojí královna u sestavování nové vlády. Její oficiální titul zní královna Dánska.