Politický systém dánska

Politický systém Dánska

1. Obecné informace, geografie, ekonomika a historie

2. Politický systém

   1. Moc zákonodárná

   2. Moc výkonná

   3. Moc soudní

   4. Politické strany

   5. Autonomní oblasti

3. Volební systém

4. Mezinárodní vztahy a členství v organizacích

   1. EU

   2. NATO, OSN, Rada Evropy, OBSE, OECD, Severská rada, Severská rada ministrů

5. Osobnosti

Obecné informace, geografie a historie

Tabulka s nejdůležitějšími informacemi

Oficiální název v češtině: Dánské království Oficiální název v dánštině: Kongeriget Danmark Hlavní město Kodaň Rozloha 43 094 km2 Nejvyšší bod Møllehøj (170,86 m n. m.) Počet obyvatel 5 739 963 Měna dánská koruna Státní zřízení konstituční monarchie Forma vlády parlamentarismus Hlava státu Margrethe II.

Poloha

Dánsko se rozkládá na Jutském poloostrově a stovkách přilehlých ostrovů. (Celkem 443 ostrovů má vlastní jména a 1419 ostrovů má rozlohu více než 100 m2.) Ostrovy s největší rozlohou jsou Sjælland, Severojutský ostrov, Fyn a Lolland. K Dánsku také patří 2 autonomní území, a to Grónsko a Faerské ostrovy.

Je omýváno Severním a Baltským mořem. Jedinou pevninskou hranici má s Německem.

Obyvatelstvo

94 % Dánové

Převládá luteránství, následuje katolictví a islám.

Ekonomika

Dánsko patří mezi státy s moderním tržním hospodářstvím, technicky vyspělým zemědělstvím a rozsáhlou vládní sociální politikou. Vyspělost dánské ekonomiky se projevuje vysokou životní úrovní, pevnou měnou i značnou závislostí na obchodu se zahraničím, ale aktivní obchodní bilancí.

Historie

Dánské území osídlili první lidé již několik tisíc let před naším letopočtem. Během stěhování národů sem přichází kmen Dánů.

V 8. – 11. století Dánsko obývali Vikingové. Dánsko tehdy tvořil Jutský poloostrov, Zélandský ostrov a jih dnešního Švédska. První doložený panovník, Godfred, vládl v 9. století. V této době bylo Dánsko ještě rozdrobeno na několik malých království. K sjednocení došlo někdy kolem roku 980. V této době dochází také k přechodu od severské mytologie ke křesťanství. Na počátku 11. století ovládne Dánsko Anglii. Po 30 letech se však Anglie odtrhne a Dánsko upadá a nakrátko se dostává do norské nadvlády.

Ve 12. století dochází mezi třemi muži k boji o trůn, z nějž vítězně vyjde Valdemar I., který z Dánska udělal velmoc v oblasti Baltského moře. Jeden z jeho synů Valdemar II. se stal nejvýznamnějším dánským králem, během jehož vlády dosáhla expanze země vrcholu (Estonsko, Šlesvicko, Holštýnsko). Centrum moci se přesouvá z Jutska na Sjælland.

Poté dochází k úpadku královské moci a v roce 1282 byla dokonce panovníkem podepsána první ústava. Nástupem na trůn Markéty I. jsou sjednocena Dánské, Norské a Švédské království a v roce 1397 vzniká Kalmanská unie. Za vlády jejího následovníka se ovšem rozpadla a pokusy o její obnovení se nikdy zcela nepodařily. V roce 1521 se Švédsko odtrhlo. V této době dochází k šíření reformačních myšlenek a přeměně Dánska na luteránské. Po občanské válce v Dánsku a Norsku dochází ke vzniku personální unie Dánsko-Norsko, která přetrvala až do roku 1814. Země v této době ekonomicky prosperovala. Zapojila se do třicetileté války na straně protestantů, Kristián IV. ale neslavil takové úspěchy jako například Švédi. Po smrti tohoto panovníka dochází k válce se Švédskem, ve které ztrácí Dánsko své kolonie na dnes Švédském území. Po této prohře začíná v Dánsku absolutismus. Daně musí platit i šlechta a na 50 let je v 18. století zavedeno nevolnictví. V této době dochází i ke kolonialismu (Grónsko, Island, v Indii, Karibiku a Africe). Koncem 18. století rostl dánský nacionalismus.