Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Politický systém dánska

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (46,43 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Politický systém – Dánsko Politický systém Dánska Obecné informace, geografie, ekonomika a historiePolitický systém Moc zákonodárná Moc výkonná Moc soudní Politické strany Autonomní oblastiVolební systémMezinárodní vztahy a členství v organizacích EU NATO, OSN, Rada Evropy, OBSE, OECD, Severská rada, Severská rada ministrůOsobnosti Obecné informace, geografie a historie Tabulka s nejdůležitějšími informacemi Oficiální název v češtině: Dánské království Oficiální název v dánštině: Kongeriget Danmark Hlavní město Kodaň Rozloha 43 094 km2 Nejvyšší bod Møllehøj (170,86 m n. m.) Počet obyvatel 5 739 963 Měna dánská koruna Státní zřízení konstituční monarchie Forma vlády parlamentarismus Hlava státu Margrethe II. Poloha Dánsko se rozkládá na Jutském poloostrověa stovkách přilehlých ostrovů. (Celkem 443 ostrovů má vlastní jména a 1419 ostrovů má rozlohu více než 100 m2.) Ostrovy s největší rozlohou jsou Sjælland, Severojutský ostrov, Fyn a Lolland. K Dánsku také patří 2 autonomní území, a to Grónsko a Faerské ostrovy. Je omýváno Severním a Baltským mořem. Jedinou pevninskou hranici má s Německem. Obyvatelstvo 94 % Dánové Převládá luteránství, následuje katolictví a islám. Ekonomika Dánsko patří mezi státy s moderním tržním hospodářstvím, technicky vyspělým zemědělstvím a rozsáhlou vládní sociální politikou. Vyspělost dánské ekonomiky se projevuje vysokou životní úrovní, pevnou měnou i značnou závislostí na obchodu se zahraničím, ale aktivní obchodní bilancí. Historie Dánské území osídlili první lidé již několik tisíc let před naším letopočtem. Během stěhování národů sem přichází kmen Dánů. V 8. – 11. století Dánsko obývaliVikingové. Dánsko tehdy tvořil Jutský poloostrov, Zélandský ostrov a jih dnešního Švédska. První doložený panovník, Godfred, vládl v 9. století. V této době bylo Dánsko ještě rozdrobeno na několik malých království. K sjednocení došlo někdy kolem roku 980. V této době dochází také k přechodu od severské mytologie ke křesťanství. Na počátku 11. století ovládne Dánsko Anglii. Po 30 letech se však Anglie odtrhne a Dánsko upadá a nakrátko se dostává do norské nadvlády. Ve 12. století dochází mezi třemi muži k boji o trůn, z nějž vítězně vyjde Valdemar I., který z Dánska udělal velmoc v oblasti Baltského moře. Jeden z jeho synů Valdemar II. se stal nejvýznamnějším dánským králem, během jehož vlády dosáhla expanze země vrcholu (Estonsko, Šlesvicko, Holštýnsko). Centrum moci se přesouvá z Jutska na Sjælland. Poté dochází k úpadku královské moci a v roce 1282 byla dokonce panovníkem podepsána první ústava. Nástupem na trůn Markéty I. jsou sjednocena Dánské, Norské a Švédské království a v roce 1397 vzniká Kalmanská unie. Za vlády jejího následovníka se ovšem rozpadla a pokusy o její obnovení se nikdy zcela nepodařily. V roce 1521 se Švédsko odtrhlo. V této době dochází k šíření reformačních myšlenek a přeměně Dánska na luteránské. Po občanské válce v Dánsku a Norsku dochází ke vzniku personální unie Dánsko-Norsko, která přetrvala až do roku 1814. Země v této době ekonomicky prosperovala. Zapojila se do třicetileté války na straně protestantů, Kristián IV. ale neslavil takové úspěchy jako například Švédi. Po smrti tohoto panovníka dochází k válce se Švédskem, ve které ztrácí Dánsko své kolonie na dnes Švédském území. Po této prohře začíná v Dánsku absolutismus. Daně musí platit i šlechta a na 50 let je v 18. století zavedeno nevolnictví. V této době dochází i ke kolonialismu (Grónsko, Island, v Indii, Karibiku a Africe). Koncem 18. století rostl dánský nacionalismus. Po napadení Británií se Dánsko přidává na stranu Francie v napoleonských válkách. Po prohře je odebráno Švédsko. Dánsko je ekonomicky zruinováno, ale stejná doba je považována za zlatý věk Dánské kultury. V 19. století se šíří nacionalismus a liberalismus a následkem toho se v roce 1849 stává země konstituční monarchií, kdy je přijata ústava. Důležitá je otázka Šlesvicka-Holštýnska. Tu nakonec vyřeší válka s Pruskem, ve které o ně Dánové přijdou. Vznikají socialistická hnutí. Na konci 19. století je založena měnová unie mezi Dánskem a Švédskem, ke které se přidalo i Norsko, ale na začátku 1. světové války zaniká. V prvních desetiletích 20. století spolu vládly nová radikální strana a stará strana Venstre. Během jejich vlády bylo umožněno volit i ženám (1915, tzv. 1. revize ústavy), jedny z posledních dánských kolonií byly prodány USA a Dánsko zavedlo důležité sociální, dělnické a tržní reformy. Dánsko zůstalo v 1. světové válce neutrální. Po jejím konci se po vyhlášení plebiscitu k němu připojilo severní Šlesvicko. Král vyčítal ministerskému předsedovi, že ze situace nevytěžil více, což vedlo až k Velikonoční krizi v roce 1920. Ta donutila krále, že nebude zasahovat do politiky a tento slib je dodržován dodnes, přestože není zakotven v ústavě. V roce 1924 vyhrála volby sociálně-demokratická strana, která se u vlády udržela až do roku 2001. Dánsko ve 2. světové válce vyhlásilo neutralitu, ale Německo smlouvu o neútočení porušilo a 9. dubna 1940 vstoupily na jeho území německé jednotky. Tato invaze nesla krycí název operace Weserübung. Plnou kontrolu nad Dánskem získali Němci v roce 1943, do té doby fungovala dánská vláda, zasedal folketing a policie byla pod dánskou správou. V témže roce bylo přesunuto mnoho dánských Židů do Švédska, aby byli uchráněni před koncentračními tábory. K úplnému osvobození země došlo až s příchodem spojenecké armády v roce 1945. V roce 1944 vypověděl Island unii s Dánskem. V roce 1953 došlo ke druhé změně ústavy. V ní bylo ustanoveno zrušení druhé komory parlamentu Landstigu, zrovnoprávnění Grónska a Faerských ostrovů nebo umožnění nástupnictví v ženské linii. Po druhé světové válce se stalo Dánsko členem a zakladatelem několika mezinárodních organizací.1 Politický systém Panovník Podle ústavy je oficiálním zdrojem zákonodárné, výkonné i soudní moci panovník. Monarcha má také právo odmítnout zákon, odvolat premiéra nebo vyhlásit válku či mír. V praxi ovšem formálně přijímá, co navrhne premiér a

Témata, do kterých materiál patří