Středoveká filozofie I sv. Augustin
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
STŘEDOVĚKÁ FILOZOFIE
I. Vymezení pojmu náboženství, druhy náboženství
-
náboženství je reálný, životní, osobní vztah člověka k transcendentní skutečnosti
-
transcendentní skutečnost – přesažená vzhledem ke světu, ale ta skutečnost je zároveň imanentní (přítomná ve světě). – něco mimo tento svět, co do něj nějak zasahuje
-
teologie = nauka o Bohu (bohosloví)
-
religionistika = věda, která zkoumá a porovnává různá náboženství
-
profétická (prorocká) náboženství – chtějí duchovní skutečnost promítat do sociálních vztahů od rodiny až po stát a lidstvo (judaismus, křesťanství, islám).
-
světová (nadnárodní) náboženství – přesahují z původního národního prostoru do okolí (křesťanství, islám, buddhismus).
-
gnosticismus = filozofický směr rozšířený v římském imperiu od 2. do 4. století n. l., základním pojmem bylo poznání (gnóze), jež bylo chápáno jako osvícení, jehož prostřednictvím lze dosáhnout znalostí božství a skutečné podstaty světa
-
charisma = nápadné a mimořádné schopnosti, které věřící dostávají od Boha, aby je využili ve prospěch církevní obce (3 skupiny charismat: dar proroctví, konání zázraků, používat neznámé jazyky) → přesunutí pojmu charisma do jiné roviny – pokud někdo něco umí, co jiný ne
-
manicheismus = náboženské učení z 3. století n. l. hlásající, že ve světě existují dva etnické principy: dobro (světlo) a zlo (tma) → vzájemným smíšením vznikl svět (nahodilý boj dobra a zla, ve kterém však nikdy nikdo nezvítězí)
-
eschatologie = věda o posledních věcech (jednak člověka, ale i lidstva a světa) (eschatologická literatura např. apokalypsa = zjevení sv. Jana)
-
prvotní církev = jedná se o křesťanskou církev v prvních třech stoletích její existence až do Konstantinova Ediktu milánského (313 n. l.)
transcendentní skutečnosti nepřipisují osobní rysy
(čínské náboženství – taoismus, původní buddhismus)
monoteistická polyteistickájeden Bůh
(judaismus, islám, křesťanství, později buddhismus)
více bohů
(hinduismus, řecká a římská náboženství)
deismus – Boha uznává, ale zdá se mu, že nezasahuje do světa ⇒ spíše filozofické pojetí než náboženství (řečtí filozofové, osvícenství) – Bůh existuje, stvořil tento svět, ale dále do něj nezasahuje (děje se to na základě lidské vůle, ne božské)
důsledný ateismus – popírá, že by existovalo cosi, co by přesahovalo tento svět a na čem by svět závisel (v lásku, pravdu, cokoliv – nemusí to být jen bůh)
II. Křesťanství jako jeden ze zdrojů středověké filozofie a západní kultury
středověká filozofie vychází:
a) z Římské říše a práva (Seneca, Cicero)
b) z řecké vzdělanosti (ontologie, daimonion)
c) ze vzcházejícího křesťanství (prvotní církev, apoštol, podobenství)