Středoveká filozofie I sv. Augustin

• Desatero Božích přikázání – zásady správného života v podobě zákona

Desatero Božích přikázání

1. V jednoho Boha věřit budeš.

Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

1. Nevezmeš jména Božího nadarmo.

2. Pomni, abys den sváteční světil.(neděle)

3. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.

4. Nezabiješ.

5. Nesesmilníš.(ne pohlavní život před sňatkem, zlá je i pouhá myšlenka)

6. Nepokradeš.

7. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.

8. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního.

9. Nebudeš dychtit po domě svého bližního, ani po jeho poli, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

(Druhá Mojžíšova 20, 1-17)

4. Šíření křesťanství

• v 1. století n. l. apoštol Pavel

• v polovině 2. století jsou ve všech částech Římské říše křesťanské obce, křesťanství zakázáno (zde polyteistické náboženství)

• od 1. do 4. století n. l. organizované státní pronásledování křesťanů

• za císaře Konstantina Velikého (306-337 n. l.) bylo křesťanství uznáno státem a protěžováno vůči pohanství

5. Protiklad antického a křesťanského duchovního postoje

• křesťanství pojímá Boha jako všemohoucího stvořitele, který vůlí stvořil svět z ničeho (propast mezi stvořitelem a stvořením)

• křesťanský Bůh je zcela osobní

• křesťanský Bůh je milostivý a spásný (idea znovuzrození člověka v Kristu Boží milostí)

III. Periodizace křesťanské filozofie

• kontrast s obdobím předcházejícím a následujícím: nástup křesťanství přináší s sebou nový světový názor, velice odlišný od řecké filozofie, ale i od židovského mesianismu, na druhé straně renesance oživuje způsob myšlení osvobozeného od církevního vlivu

1. období církevních Otců

2. v 5. st. západní říše podléhá a uvolňuje místo barbarům ⇒ počátek „scholastiky“ ⇒ raný středověk (do 12. stol.)

3. v 7. st. Mohamed – islám ⇒ arabské výboje filozofie arabského světa

4. vrchol křesťanského myšlení ve 13. století

5. konec středověku – přechodné období

1. Období církevních Otců

a) Celková charakteristika tohoto období

• 1. st. n. l. křesťanství ↔ pohanství

• helénismus ⇒ rozvoj geometrie, astronomie, botaniky, zoologie, medicíny

• filozofické školy (stoikové, epikurejci, eklektici, skeptici, novoplatónikové)

• rozdíl mezi moudrostí křesťanskou a pohanskou:

• křesťanská moudrost je moudrost božská, týká se víry a přináší porušené přirozenosti pomoc díky vykupitelské milosti

• pohanská moudrost je moudrost lidská, mluví k rozumu a zná jen přirozené zdroje