Středoveká filozofie I sv. Augustin

• během prvních století je základním problémem vztah mezi moudrostí křesťanskou a pohanskou:

• Opovržení pohanskou moudrostí (stačí boží zjevení, to smysluplné z řecké filozofie pochází od Židů)

• Racionalismus – nadměrná záliba v horování pro rozum (filozofie znamenitější než víra)

• Harmonická spolupráce božské moudrosti s lidskou – uzná se prvenství božské moudrosti a filozofie bude ve službách této moudrosti (filozofie bude hájit víru proti pohanům, vykládat obsah zjevení)

• křesťanské vědění nemá pevnou strukturu

• inspirace tohoto období je téměř vždy platónská

b) Představitelé tohoto období

• patristika = učení církevních Otců

• Otcové apologeti (apologet = obhájce) – křesťanští spisovatelé, kteří si vzali za úkol hájit křesťanství proti protivníkům (Justin) – cílem je vytvořit systém, aby křesťanství mělo filozofický základ

• Alexandrijská škola – Klement Alexandrijský

• Órigenés – pokus o systematický výklad křesťanství, nejznámější žák Klementa Alexandrijského, vychází z toho, že vesmír má řád a je závislý na tvořivém Logu (rozum); vznikli bibličtí andělé (duchové), někteří z nich se vzbouří proti Bohu a Bůh je za to poslal na zem, kde byli uvězněni do těl (smyslový svět) → vznikli lidé + jiní duchové klesli pod zem → démoni

Aristidés, Theofilos Antiošský, Tentullianus, Basileios, Augustin

Myšlenky Otců apologetů:

- rozum má božskou přirozenost a vtělil se v Kristu

- Kristus je pravý filozof

- filozofie je boží dar

- Řekové za nejlepší myšlenky svých škol vděčí Mojžíšovi

- filozofie není znamenitější než víra

c) Augustin (Aurelius Augustinus)

- nejznámější představitel raných církevních Otců

- chce obhájit křesťanství, ne se stát filozofem

α) Život

• narozen 345 n. l. v Thagaste (Numidie, sever Afriky), otec pohan, matka křesťanka (sv. Monika).

• matka se ho v mládí marně snažila přivést ke křesťanství, stal se profesorem rétoriky (Thagaste, Kartágo, Řím, Milán)

- nejdříve hazardní hráč, hýřil, chodil za ženami,…

• byl přívržencem manicheismu, později skepticismu, novoplatónismu, konvertoval ke katolicismu, ve věku 33 let se dal pokřtít, vrací se do Afriky → stává se knězem, později biskupem (stává se velkou křesťanskou autoritou)

• umírá roku 430 v městě Hippo Regius za obléhání města germánským kmenem Vandalů (nabídnou mu, aby utekl, ale nechce je opustit).

β) Spisy

• Confessiones – Vyznání – popisuje jeho život do doby, kdy byl pokřtěn

• De civitate Dei – O boží obci

• jeho práce mají velice osobní charakter

γ) Augustinovy myšlenky

• chtěl psát sdělení o životě, o svém vlastním vnitřním životě

• jeho práce jsou nesystematické a filozofické úvahy musíme vybírat

• v duchu platónské klasifikace dělí filozofii na logiku, fyziku a etiku

• Fyzika - studuje Boha jako Nejvyšší realitu a Účinnou příčinu, jako Zdroj všeho reálného: neživé i živé přírody, člověka i andělů → vše je od Boha a vše je z Boha, příčinou fyziky je Bůh a pokud je něco na světě, je to tam proto, že to tak Bůh chce

• Logika - studuje Boha jako vzornou Příčinu veškeré pravdy, jako Rozumové světlo, Slunce duchů