Středoveká filozofie I sv. Augustin

- vychází z toho, že lidé dodržují zákony, jelikož je daná obec tak vystavěna a do boží nechtějí x ti, co chtějí do boží obce, vše dodržují, protože je to tak správné

... Avšak pozemská obec měla některé filozofy, které božská nauka zavrhuje a kteří se dali svými domněnkami nebo démony svésti k víře, že lidstvo se musí ucházet o přízeň mnoha bohů, jejichž řekněme pravomoci podléhají rozmanité předměty, jednomu tělo, druhému duch, a co se těla týče, jednomu hlava, druhému šíje atd., každému něco jiného; podobně co se týče ducha, jednomu nadání, druhému vzdělání, třetímu vášeň, čtvrtému chtíč, a pokud jde o životní potřeby, jednomu dobytek, druhému obilí, třetímu víno, čtvrtému olej, jinému lesy, jinému peníze, jinému plavba, jinému války a vítězství, jinému manželství, jinému porody a plodnost a podobně z ostatních věcí každá jinému. Zato obec nebeská věděla, že má být uctíván jenom jeden pravý Bůh, a nahlížela ve zbožné víře, že se má výhradně jemu sloužit tou službou. Tak došlo k tomu, že náboženské zákony nemohla mít s pozemskou obcí společné, že měla za nezbytné kvůli nim s ní souhlasit a lidem jiného smýšlení být solí v očích a vystavit se jejich hněvu i zášti a urputnému pronásledování – ledaže snad odrážela nevoli protivníků někdy svou obávanou mnohostí a vždycky Božím přispěním.

- většina lidí v obci pozemské věří v mnoho bohů x obec boží jen v jednoho (i řečtí filozofové jsou špatní → kritika polyteistických náboženství)

... Používá tedy i tato nebeská obec na tomto svém putování pozemského míru, a pokud je to možno bez úhony víry a náboženských vůlí a naciluje tento pozemský mír na mír nebeský, který je skutečně mírem takovým, že - alespoň pro rozumného tvora - má být jen on pokládán a označován za mír, totiž za dokonale uspořádané a velesvorné společenství v požívání Boha a v Bohu sebe navzájem – cíl, u něhož nebude už život smrtelným, ale prostě a jistě životným, a tělo nebude tělem živočišným, které porušujíc se zatěžuje duši, nýbrž duchovním, nemajíc žádného nedostatku a jsouc po všech stránkách poddáno vůli ....“ – skutečný mír jedině v boží obci, na Zemi není možný

(O boží obci, kniha XIX)

ε) Hodnocení Augustina

• uvedl v život nový myšlenkový směr – augustinianismus, který byl až do 13. století hlavním pilířem církve – všichni své učení podle něj x ve 13. století Tomáš Akvinský; → neoaugustinianismus

• jádrem jeho filozofie je vztah mezi člověkem a Bohem. Bůh stvořil svět z ničeho, svět pochází od Boha, nikoliv z Boha → tvůrčí princip

• z říše platónských idejí se u Augustina stává „Království Boží“. Místo světa idejí a světa smyslového (Platón) klade Augustin proti sobě Boha a stvořený svět ⇒ poznání idejí (království boží) je otázkou poznání Boha.

• je to filozofie participační (podílnická, účastnická) ⇒ stvořený svět jen nedokonale participuje na Bohu.

• jeho filozofie je prudkou reakcí na nejrůznější situace, objevuje se u něj nadbytek rétorických figur a smysl pro metaforu (odbočky)

• dominantní zájem u něj není filozofický, ale náboženský – apologet (obhajoval plamenně a srdceryvně)