Středoveká filozofie I sv. Augustin

(všechen rozum má člověk od Boha a má ho takový, jaký chce Bůh sám)

3 stupně lidského poznání: vnímání (sensus), vědění (scientia) a moudrost (sapientia)

• Etika - studuje Boha jako Nejvyšší dobro, finální Příčinu všech stvořených tendencí

• problém zla – božská prozřetelnost ovládá běh světa a všechno zlo napomáhá nastolení definitivního řádu, v němž bude triumfovat dobro (božská prozřetelnost → ví, co proč dělá, vše se děje s jeho svolením, zlo tedy není od ďábla)

- když Bůh nastolí zlo na Zemi, dělá to proto, aby skrze utrpení utužil lid a tím napomohl k nastolení spravedlivého řádu → zlo je nástroj, jak lidem ukázat, že by něco měli udělat jinak

• svoboda lidské vůle – teorie božského předurčení (predestinace) – každý z nás je Bohem předurčen k nějaké roli v životě, což nejsme schopni změnit

δ) O boží obci

• jeho „obec“ není obcí ve smyslu řecké polis, ale mystickým útvarem

• dějiny jsou přitom svárem dvou obcí – obce boží (ta, ve které chceme být, bezchybná) a obce pozemské (ta, ve které jsme, děláme chyby)

• obec boží zakládá symbolicky Abel (ta je pro všechny omilostněné) a obec pozemskou jeho vrah Kain (uspořádání nutné jen pro padlé, je určeno k zániku)

• ve světových dějinách se tyto dvě obce prolínají a bojují spolu (apoštol sv. Petr byl tzv. náměstek Boha na Zemi → z toho se vyvinul papež, kněz, biskup,… x protestanti – říkají, že o takovýchto funkcích není v Bibli ani zmínka + ani o tom, že by církev měla mít majetek)

• církev má zvláštní úlohu, protože shromažďuje ty, kteří jsou povoláni ke spáse (kteří půjdou do boží obce) → snaha vytvořit vědecké učení a řád

Aurelius Augustinus: V čem se nebeské společenství s pozemskou obcí pokojně shoduje a v čem s ní nesouhlasí

„Ale domácnost lidí, kteří nežijí z víry, kráčí za mírem pozemským, jenž provází statky a výhody tohoto časného života; zato domácnost lidí, kteří žijí z víry, vzhlíží k věčným zaslíbením pro život budoucí, kdežto statků pozemských a časných užívá jako cizinka, nedávajíc se jimi upoutat a odvrátit od svého cíle, Boha, ale opírajíc se o ně, aby lehčeji nesla a co nejméně zvýšila břemeno porušitelného těla, jež zatěžuje duši.

- ti, co jsou v obci pozemské a nejsou věřící, usilují o majetek, pozici,… x ti, co chtějí do boží obce se na materiálno a nezaměřují

... Tak také pozemská obec, která nežije z víry, kráčí za mírem pozemským a svornost občanů ve vládě i poslušnosti naciluje k tomu, aby mezi nimi byla jakási shoda vůle v otázce potřeb smrtelného života. Naproti tomu obec nebeská či spíše ta její část, která v této smrtelnosti je cizinkou a žije z víry, potřebuje požívat i tohoto míru, pokud nepomine ta smrtelnost, pro niž je tohoto míru zapotřebí; proto také dokud tráví svůj život v cizině u obce pozemské jako v zajetí, majíc slíbeno vykoupení a obdrževši jako záruku duchovní milost, neváhá poslouchat zákonů pozemské obce, jež spravují potřeby smrtelného života, a to proto, aby – protože ten smrtelný stav je oběma obcím společný - byla ve věcech, k němu se vztahujících, mezi nimi zachována svornost.