Práva dítěte

Úkony, které by učinil nezletilý a které by nebyly přiměřené jeho věku nebo které by za nezletilého učinil jeho zákonný zástupce bez souhlasu soudu, by byly neplatné. Rodičovská zodpovědnost není jen právem, ale i povinností rodiče, proto na ni lze nahlížet tak, že rodič má povinnost vykonávat svá práva, tedy že rodič je povinen pečovat o dítě a zároveň že je jeho právem o dítě pečovat.

Rodiče musejí být při výkonu péče o dítě vždy vedeni snahou chránit jeho zájmy, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled. Rodiče mají zároveň právo při výchově použít přiměřených výchovných prostředků, nesmějí však přitom ohrozit důstojnost dítěte, jeho zdraví a vývoj.

Přiměřenými výchovnými prostředky ale není výprask páskem, zavření dítěte o samotě na několik hodin či zákaz jídla. Výprask je trestem, který značnou měrou snižuje důstojnost dítěte, zavření dítěte je psychickým nátlakem a ohrožuje jeho psychický vývoj a o zákazu jídla asi není třeba se vůbec zmiňovat (pokud doma nemáme otesánka a právě nám před chvílí nesnědl večeři pro celou rodinu).

I děti se musejí snažit

Nejen rodiče mají své povinnosti. Náš právní řád některé povinnosti ukládá i dětem. Trošku abstraktní povinností dítěte je povinnost respektovat a ctít své rodiče, přičemž však je vždy dítěti garantováno právo na vlastní názor.

Mnohem zajímavější povinností však je povinnost dítěte, které žije s rodiči ve společné domácnosti, rodičům pomáhat v mezích svých schopností. O tuto povinnost se v mnoha rodinách vedou těžké boje, občas se najdou děti, které dobře znají Úmluvu a svým rodičům tvrdí, že nic nemusejí, že mají právo si hrát a odpočívat.

To samozřejmě není pravda, součástí výchovy je také výchova k práci, takže i dítě má povinnost doma pomáhat. Vždy je však třeba mu dávat jen takové úkoly, které zvládne. Je zvláštností, že tato povinnost se vztahuje pouze na nezletilé děti, u dospělých potomků, kteří s vámi žijí pod jednou střechou, už tato povinnost neplatí.

Pokud má dítě vlastní příjmy, je povinno přispívat na úhradu společných potřeb rodiny, příjem však musí být pravidelný a dlouhodobý, nikoli jen příjem z krátkodobé brigády.

Co (mimo jiné) říká Úmluva o právech dítěte

1. Každé dítě má právo na to, aby nebylo jakýmkoli způsobem diskriminováno. Stát musí učinit všechna možná opatření, aby děti nebyly diskriminovány pro svůj vzhled, národnost, mateřský jazyk, sociální původ, zdravotní a duševní stav, postavení dítěte nebo jeho rodičů, zkrátka aby se ke všem dětem přistupovalo stejně.

2. Každé dítě má od narození právo na jméno, na státní příslušnost, a má právo, pokud je to možné, znát své rodiče a má právo na jejich péči. Dítě má právo, aby nebylo odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže by tak bylo v jeho zájmu (například v případě týrání nebo těžké nemoci znemožňující péči o dítě) a bylo o tom rozhodnuto soudem.