Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Lidskoprávní dokumenty - stručný přehled nejvýzmnějších

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (37,93 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Lidskoprávní dokumenty Obsah 1Magna charta libertatum3 2Deklarace nezávislosti USA4 3Deklarace práv člověka a občana ve Francii5 4Čtyři svobody7 5Všeobecná deklarace lidských práv8 6Evropská úmluva o lidských právech(Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod)9 7Charta 7710 8Úmluva o právech dítěte11 9Charta základních práv Evropské unie13 Magna charta libertatum Magna charta libertatum, nebo takéVelká listina práv a svobod, je anglický právní dokument původně vydaný roku 1215. Omezoval některé panovníkovy pravomoci, vyžadoval, aby respektoval zákonné procedury a aby akceptoval, že jeho rozhodování bude omezeno zákonem. Výslovně vyjmenovával některá práva jeho poddaných, z nichž nejdůležitější bylo právo odvolání se proti nezákonnému uvěznění. Magna charta byl první dokument omezující pravomoci panovníka vůči jeho poddaným na základě zákona. Jejím předchůdcem bylaListina svobod(Charter of Liberties) z roku 1100, kterou Jindřich I. dobrovolně podřídil svou moc zákonům. Magna charta prakticky ve středověku nijak výrazně neomezovala pravomoci panovníka, ale v době občanské války se stala důležitým symbolem pro ty, kteří chtěli zdůraznit, že jednání krále podléhá zákonům. Magna charta obsahuje 63 článků, ve kterých je uveden například slib o svolávání zástupců šlechty a měst kvůli daním, svobodná volba biskupů a opatů, dodržování zvykového práva, zavedení jednotných měr a vah či povolení přístupu cizím obchodníkům na území Anglie. Pro moderní dobu je nejdůležitějším ustanovením Chartyhabeas corpus – právo na legitimní a důstojné zacházení. Tato ustanovení jsou odvozena z článků 36, 38, 39 a 40 dokumentu z roku 1215. Dalšími odstavci, které jsou uplatňovány v současném právu Anglie a Walesu, je odstavec 1 garantující nezávislost Anglikánské církve, článek 9 zaručující středověké svobody Londýna a jiných měst a článek 29 garantující právo na řádný soud. Deklarace nezávislosti USA Deklarace nezávislosti je dokument, kterýmTřináct kolonií deklarovalo svou nezávislost na Velké Británii a kterým ospravedlnilo své konání. Platnost deklarace byla potvrzena Kontinentálním Kongresem 4. července 1776. Tento den je dnes ve Spojených státech amerických slaven jako Den Nezávislosti. V šedesátých a sedmdesátých letech 18. století se vztahy mezi třinácti severoamerickými koloniemi a Velkou Británií vyostřily. Boje, které propukly roku 1775 v Lexingtonu a Concordu jsou označovány jako začátek amerického boje za svobodu. Přestože z počátku panovaly jisté obavy z úplné nezávislosti, brožurkaCommon Sense (volně přeložitelné jako selský rozum) od Thomase Paina dokázala přesvědčit, že jen úplná nezávislost je jediná možná cesta, kterou se mají kolonie ubírat. Nezávislost byla přijata 2. července 1776 spolu s Leeovou rezolucí, kterou prezentoval na Kontinentálním kongresu Richard Hery Lee z Virgine 7. června roku 1776. Návrh a konečná podoba se lišili v mnoha směrech. Originální návrh Thomase Jeffersona obsahoval napadení obchodu s otroky (On (král) vedl krutou válku proti lidské přirozenosti samé, porušiv nejsvětější práva života a svobody ztělesněné v lidech z dálných krajů, kteří ho nikdy nenapadli, zajímá je a odvádí do otroctví na druhou polokouli Země, nebo jim připravuje bídnou smrt během jejich děsivého převážení), které bylo později odstraněno, stejně jako bylo odstraněno plno kritik britského lidu a parlamentu. Jeffersonův plán také používal frázi:„neodmyslitelná a nezadatelná práva“, která byla nahrazena frází:„zaručená nezcizitelná práva“. Deklarace práv člověka a občana ve Francii V první fázi Velké francouzské revoluce poté, co bylo vyhlášeno tzv. Ústavodárné národní shromáždění (9. července 1789) a dobyta Bastilla (14. července 1789), vydalo Ústavodárné shromáždění tzv. srpnové dekrety, v nichž byl zrušen dosavadní sociální systém. Dne 26. srpna 1789 byla vydána i Deklarace práv člověka a občana, do jisté míry ovlivněná americkou deklarací nezávislosti – která sama přejímala myšlenky předrevolučních francouzských osvícenců. Na vzniku i obsahu ústavy (i samotného Ústavodárného shromáždění) se z velké části podílel i francouzský šlechtic La Fayette, který se vrátil z Ameriky, kde pomáhal při boji o nezávislost a tvorbě americké deklarace nezávislosti, jejíž opis přivezl s sebou do Francie. Prohlášení práv člověka a občana se pod pozdějším názvem Deklarace lidských práv stala stěžejním dílem pro pozdější určení základních práv člověka a pro vytvoření demokracie, jakou v Evropě známe dnes. Poprvé v ní byly prohlášeny zásady, které dnes považujeme za nesporné. Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek.Účelem každého politického společenství je zachování přirozených a nezadatelných práv člověka. Tato práva jsou: svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku.Princip veškeré svrchovanosti spočívá v podstatě v národě. Žádný sbor, žádný jednotlivec nemůže vykonávat moc, která by z něj nebyla výslovně odvozena.Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv každého člověka nemá jiných mezí než ty, které zajišťují ostatním členům společnosti užívání týchž práv. Tyto meze mohou být ustanoveny pouze zákonem.Zákon má právo zakazovat pouze činy škodlivé společnosti. Nikomu nemůže být bráněno v tom, co není zakázáno zákonem, a nikdo nemůže být nucen činit něco, co zákon nenařizuje.Zákon je vyjádřením všeobecné vůle. Všichni občané mají právo účastnit se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců při jeho vytváření. Zákon má být stejný pro všechny, ať už poskytuje ochranu či trestá. Všichni občané, jsouce si před zákonem rovni, mají stejný přístup ke všem hodnostem, veřejným úřadům a zaměstnáním, podle svých schopností a jen na základě rozlišení, která vyplývají z jejich ctností a z jejich nadání.Každý člověk může být obžalován, zatčen nebo uvězněn pouze v případech stanovených zákonem a pouze způsoby, které zákon předepisuje. Ti, kteří vyžadují, vyhoto

Témata, do kterých materiál patří