Lidskoprávní dokumenty - stručný přehled nejvýzmnějších

Úmluva obsahuje celkem 54 článků a je rozdělena do tří částí:

• 1. část – týká se práv dítěte (čl. 1-41), obsahuje soubor práv, které zahrnují práva občanská, politická, sociální, ekonomická i kulturní

• 2. část – zabývá se Výborem pro práva dítěte (čl. 42-45) a ratifikací

• 3. část – zmiňuje podmínky přistoupení a vypovězení Úmluvy (čl. 46-54)

Úmluva je založena na čtyřech základních principech:

• Právo na život a přežití – zaručuje zachování života dítěte a uspokojování jeho základních potřeb (právo na přiměřenou životní úroveň, bydlení, výživu, zdravotní péči atd.)

• Právo na rozvoj – dítě by mělo mít právo se rozvíjet, vzdělávat a mít volný čas na hru a zábavu, ale také zaručenou svobodu myšlení, vyznání a volný přístup k informacím

• Právo na ochranu – dítě má právo na ochranu před násilím, vykořisťováním, zanedbáváním a všemožným zneužíváním, ale i na ochranu proti poškozování v systému trestního práva

• Participační právo (právo na účast) – dítě se může vyjádřit ke všemu, co se ho týká, zveřejnit svůj názor na dění kolem sebe a mít slovo v záležitostech, které ovlivňují jeho osobu

Dítě má právo:

• využívat všech svých práv

• na život

• na své vlastní jméno

• na svou vlast

• na domov

• žít se svými rodiči, žít v rodině

• mluvit jazykem svých rodičů

• mít své kamarády

• učit se, vzdělávat se

• na svůj vlastní názor

• na život bez hladu

• na pomoc v nemoci

• na život v bezpečí

• rozvíjet všechny svoje zájmy a nadání

• žít v míru a přátelství s dětmi a dospělými ze všech zemí světa

• a další

Listina základních práv a svobod

Pro Českou republiku byla schválena 16. prosince 1992 Českou národní radou.

Je součástí ústavního pořádku České republiky.

Základní práva a svobody obsažené v Listině v zásadě vyjadřují vztah mezi státem a občanem. Práv a svobod zakotvených v listině se zpravidla může domáhat každý, jen některá práva a svobody jsou vázané na státní občanství. Obsah Listiny vychází z principů právního státu. Pro všechna základní práva a svobody platí, že jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná, nezrušitelná a že jsou pod ochranou soudní moci.

Listina je prvním uceleným ústavním dokumentem, který zakotvil tradiční demokratická práva a svobody. Je také pramenem ústavního práva a z hlediska právní síly je srovnatelná s ústavními zákony, ačkoliv jako ústavní zákon v současnosti formálně označena není.

Listina vycházela především z Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966, Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech rovněž z roku 1966, Evropské konvence o ochraně práv člověka a základních svobodách z roku 1950, Evropské sociální charty, ale také z československé ústavy z roku 1920 a rakouské ústavní úpravy z roku 1867.