Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Práva dítěte

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (45,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Jaká mají naše děti práva a povinnosti? Kolik jsme již četli v novinách příběhů o tom, jak rodiče utýrali své děti, jak malé dítě zmizelo, jak bylo surově zavražděno? Většině z nás příběh takového dítěte vhání slzy do očí, stačí jen říct pár jmen. Někdy šlo o týrání (Lucinka), jindy o nezodpovědné jednání (Terezka). Dítě má svá práva, která bychom my dospělí měli hájit a bránit. Prvním předpokladem ale je, že tato práva budeme znát. Zamyslete se na chvíli, jaká práva má právě vaše dítě, a srovnejte si je s právy, která dětem zaručuje Úmluva o právech dítěte a zákon o rodině. Úmluva o právech dítěte (dále jen Úmluva) je u nás platnou právní normou, která je dokonce nadřazena zákonům. Již ve své předmluvě zmiňuje právo dítěte vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění. Dítětem Úmluva rozumí lidskou bytost mladší 18 let. Každé právo, o kterém se zde zmiňujeme, náleží tedy každému člověku mladšímu 18 let. Je v první řadě povinností rodičů, aby v rámci svých možností zajistili, aby jejich děti skutečně měly práva uvedená v tabulce (a to v ní zdaleka nejsou uvedena všechna). Jsou to právě rodiče, kteří mají rozhodující úlohu ve výchově dětí, a proto jim také náleží tzv. rodičovská zodpovědnost. Tu každý rodič nabývá okamžikem, kdy se mu narodí dítě. Každý rodič je nositelem rodičovské zodpovědnosti, a to až do té doby, dokud dítě není zletilé, nebo dokud rodič není rodičovské zodpovědnosti zbaven. Rodičovská zodpovědnost je péčí o dítě v tom nejširším smyslu, nejde jen o povinnost rodiče dítěti zajistit výživu (o vyživovací povinnosti si povíme v jednom z dalších dílů), ale jde i o péči o zdraví dítěte a o péči o jeho tělesný, duševní, rozumový a mravní vývoj. Dítě není malý dospělý Součástí rodičovské zodpovědnosti je rovněž správa majetku dítěte a zastupování dítěte. Dítě, tedy osoba mladší 18 let, nemá ze zákona tzv. plnou způsobilost k právním úkonům. Tato způsobilost znamená, že člověk může vlastními úkony, vlastním jednáním nabývat práva a povinnosti, tedy například kupovat či prodávat nemovitosti. Tuto způsobilost nabývá v plném rozsahu člověk až dosažením 18 let. Do té doby může platně sám činit jen takové úkony, které jsou svou povahou přiměřené jeho vyspělosti. Např. šestileté dítě si zpravidla může koupit v obchodě žvýkačky (tedy uzavřít kupní smlouvu), ale těžko bychom akceptovali, aby šestileté dítě uzavíralo burzovní obchody, stejně tak může šestileté dítě samo přijmout dar, třeba autodráhu i v ceně několika tisíc, ale nemůže přijmout dar, který by pro ně znamenal další povinnosti, např. přijmout darem osobní automobil. Za určitých situací však nestačí, aby za nezletilého jednal jeho zákonný zástupce, tedy zpravidla rodič, ale musí být jeho úkon schválen soudem. To se vždy týká nemovitostí, ať už je nezletilý získává darem nebo dědictvím, nebo dokonce kupuje z vlastních prostředků, v ostatních případech vždy záleží na konkrétním posouzení, ale zpravidla se bude jednat např. o koupi či darování motorového vozidla, akcií a obecně hodnotnějšího majetku, třeba i starožitností. Vždy soud musí schválit rozhodnutí o dědictví, pokud je mezi dědici nezletilý. Úkony, které by učinil nezletilý a které by nebyly přiměřené jeho věku nebo které by za nezletilého učinil jeho zákonný zástupce bez souhlasu soudu, by byly neplatné. Rodičovská zodpovědnost není jen právem, ale i povinností rodiče, proto na ni lze nahlížet tak, že rodič má povinnost vykonávat svá práva, tedy že rodič je povinen pečovat o dítě a zároveň že je jeho právem o dítě pečovat. Rodiče musejí být při výkonu péče o dítě vždy vedeni snahou chránit jeho zájmy, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled. Rodiče mají zároveň právo při výchově použít přiměřených výchovných prostředků, nesmějí však přitom ohrozit důstojnost dítěte, jeho zdraví a vývoj. Přiměřenými výchovnými prostředky ale není výprask páskem, zavření dítěte o samotě na několik hodin či zákaz jídla. Výprask je trestem, který značnou měrou snižuje důstojnost dítěte, zavření dítěte je psychickým nátlakem a ohrožuje jeho psychický vývoj a o zákazu jídla asi není třeba se vůbec zmiňovat (pokud doma nemáme otesánka a právě nám před chvílí nesnědl večeři pro celou rodinu). I děti se musejí snažit Nejen rodiče mají své povinnosti. Náš právní řád některé povinnosti ukládá i dětem. Trošku abstraktní povinností dítěte je povinnost respektovat a ctít své rodiče, přičemž však je vždy dítěti garantováno právo na vlastní názor. Mnohem zajímavější povinností však je povinnost dítěte, které žije s rodiči ve společné domácnosti, rodičům pomáhat v mezích svých schopností. O tuto povinnost se v mnoha rodinách vedou těžké boje, občas se najdou děti, které dobře znají Úmluvu a svým rodičům tvrdí, že nic nemusejí, že mají právo si hrát a odpočívat. To samozřejmě není pravda, součástí výchovy je také výchova k práci, takže i dítě má povinnost doma pomáhat. Vždy je však třeba mu dávat jen takové úkoly, které zvládne. Je zvláštností, že tato povinnost se vztahuje pouze na nezletilé děti, u dospělých potomků, kteří s vámi žijí pod jednou střechou, už tato povinnost neplatí. Pokud má dítě vlastní příjmy, je povinno přispívat na úhradu společných potřeb rodiny, příjem však musí být pravidelný a dlouhodobý, nikoli jen příjem z krátkodobé brigády. Co (mimo jiné) říká Úmluva o právech dítěte 1. Každé dítě má právo na to, aby nebylo jakýmkoli způsobem diskriminováno. Stát musí učinit všechna možná opatření, aby děti nebyly diskriminovány pro svůj vzhled, národnost, mateřský jazyk, sociální původ, zdravotní a duševní stav, postavení dítěte nebo jeho rodičů, zkrátka aby se ke všem dětem přistupovalo stejně. 2. Každé dítě má od narození právo na jméno, na státní příslušnost, a má právo, pokud je to možné, znát své rodiče a má právo na jejich péči. Dítě má právo, aby nebylo odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže by tak bylo v jeho zájmu (například v případě týrání nebo těžké nemoci znemožňující péči o dítě) a bylo o tom rozhodnuto soudem. 3. Dítě má právo for

Témata, do kterých materiál patří