22MO (1)

Křesťanství v helénismu a středověku, apologetika, patristika (Aurelius Augustinus), scholastika – raná, vrcholná (Tomáš Akvinský), pozdní. Univerzity. Arabský přínos pro středověkou vzdělanost.

DOBA

• středověk bývá ohraničen pádem Západořímské říše 476 - pádem Konstantinopole 1453/objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem 1492/ nástup Habsburků na český trůn 1526

• rozdělení společnosti na tzv. trojí lid – církev, šlechta poddaní,

• vyvíjí se další společenská vrstva – měšťané (z řádu řemeslníků a obchodníků)

• vznikají nové národy, vyvíjejí se národní jazyky a kultura.

KŘESŤANSTVÍ V HELÉNISMU A STŘEDOVĚKU

Helénismus (cca 4. stol. př. n. l. – 4. stol. n. l.) byl obdobím kulturního a filozofického synkretismu, který ovlivnil rané křesťanství. Křesťanství se rozvíjelo v prostředí řecko-římské civilizace, kde se mísily myšlenky judaismu s řeckou filozofií a římskou tradicí.

• Helénistická filozofie a křesťanství – myšlenky stoicismu, platonismu a novoplatonismu

• Misijní činnost – křesťanství se šířilo zejména díky apoštolu Pavlovi

• Pronásledování křesťanů – první křesťané byli často perzekvováni římskou mocí, než císař Konstantin v roce 313 Ediktem milánským křesťanství legalizoval.

• Vznik dogmatiky a křesťanské teologie – v tomto období vznikaly základy křesťanské věrouky, kterou formulovaly rané koncily (např. Nikajský koncil 325).

Středověké křesťanství (5.–14. stol.) se stalo dominantním náboženským i politickým prvkem evropské společnosti, s ústřední rolí církve ve všech aspektech života.

• Feudální společnost a církev – církev získala obrovský politický vliv, papežství se střetávalo se světskou mocí.

• Mnišství a vzdělanost – kláštery se staly centry vzdělanosti, uchovávaly antické vědění a šířily křesťanskou kulturu.

• Křížové výpravy – série vojenských tažení ve 12.–13. století s cílem dobýt Svatou zemi a šířit křesťanství.

• Schizma a reformní hnutí – v roce 1054 došlo k velkému schizmatu mezi východní a západní církví (pravoslaví vs. katolicismus), v pozdním středověku vznikala reformní hnutí (např. husitství).

APOLOGETIKA (z řec. obhajoba)

= filozofické obranné spisy a úsilí, které měly za cíl obhájit křesťanskou víru, zejména v období, kdy bylo křesťanství pronásledováno

• Apologeti = Muži, kteří poprvé bojovali proti pohanským předsudkům (obránci)

• Apologeti se snažili zdůvodnit křesťanské učení a obhájit jeho pravdivost a morální hodnoty. Křesťané respektovali římskou autoritu a císaře, ale odmítali ho uctívat jako boha, což vedlo k nesouhlasu vlády

• Snaží se působit na vyšší vrstvy o legitimitě křesťanství a jeho hodnotách za vyhnutí konfliktů

• Aby se mohlo křesťanství prosadit, muselo získat i vzdělance

Justin Mučedník

• zemřel jako mučedník své víry v Římě