22MO (1)

PATRISTIKA

= období první filozofické reflexe křesťanské víry, která využívala duchovní odkaz novoplatonismu, aristotelismu a stoicismu

• Otázky: Jaký je vztah mezi řeckými filozofy a tím, co stojí v bibli? Je vědění a víra jednotné?

• Řešení tohoto vztahu se pohybovalo od opovrhování pohanskou moudrostí a odmítání lidského vědění a rozumu ve prospěch víry. Křesťanství a antická filozofie byly v protikladu. (Řek a Říman – harmonie, vzdělání, radostný smyslový prožitek/ první křesťané – mučedníci nové víry, zavrhují vše světské.)

• Křesťanství se nejprve stavělo k filozofii odmítavě

• Po pádu západní římské říše se pak křesťanská literatura stala hlavním dědicem a nositelem antického dědictví.

Gnose = mystický náboženský a filozofický proud, který silně ovlivnil pozdní antiku a nepřímo i pozdější evropskou kulturu.

• odlišují Boha stvořitele (nepřátelský, tvůrce dobra i zla) a Boha vykupitele (pouze dobrotivý)

Svatý Augustýn (354 – 430)

• Aurelius Augustinus, nejvýznamnější postava patristiky

• Latinský filozof a teolog, poslední muž antiky a první muž středověku

Život:

• Syn pohanského otce a křesťanské matky, mládí prožil v Kartágu, nejdříve se oddává antickému životnímu stylu rozmařilého Římana (měl nemanželské dítě s konkubínou, kradl, rušil noční klid), ve 32 letech se díky kázání otce Řehoře obrátil ke křesťanské víře, ve 33 letech se nechal pokřtít, radikálně změnil svůj způsob života, studoval, stal se vyhledávaným učitelem řečnictví a právníkem, rétorice vyučoval v Kartágu, Římě, Miláně, ve 41 letech se stal biskupem v severoafrickém Hippu

Filozofie:

• Zásada: Věř, abys rozuměl. = Přirozené poznání vede člověka k náboženské víře, která pak pomáhá lépe poznat boha i povahu stvoření (svět).

• Zastánce teocentrické filozofie = Bůh je středem veškerého poznání a bytí, smyslem života

• Ovlivněn manichejci, skepticismem, novoplatonismem

• Ovlivnil R. Descarta

• Problematika času: čas nelze oddělit od našeho vědomí. Co je na čase skutečné? Pouze přítomnost, bezprostřední teď! Minulost existuje pouze v naší vzpomínce, budoucnost je pouze naše očekávání. Ani jedno není skutečné. Čas i svět musely vzniknout nutně společně. Svět nebyl stvořen v čase, ale s časem.

• Nauka o predestinaci: Podle tohoto učení, že pouze Adam se narodil jako první člověk svobodný a bez hříchu. Měl možnost řídit se boží vůlí a dosáhnout nesmrtelnosti, ale byl sveden satanem, propadl hříchu -> všichni lidé jsou zatíženi jako hříchem dědičným. Lidé nejsou svobodní musejí proto podle své přirozenosti hřešit a propadnout smrti. Bůh pak ve svém milosrdenství vykupuje lidi svou milostí a jiné zavrhne, a to pouze podle moudrého a skrytého zalíbení své vůle. Část lidstva je předurčena k blaženosti a druhá odsouzena k věčnému zatracení.

• zlo pouhá nepřítomnost dobra, tak jako je tma nepřítomností světla

• Dílo: Vyznání, O svobodě boží, O trojici, O obci boží