22MO (1)

Mistr Jan Eckhart

• Vlastním jménem Johannes Eckhart z Hochheimu

• Německý filozof a teolog

• Bytí stvořených věcí je poznamenáno trvalou změnou, bytí Boha je trvalé a neměnné

• V nejhlubším nitru své duše nachází člověk základ, jímž se podílí na Bohu, jí se může uskutečnit sjednocení s Bohem

Johannes Duns Scotus

• Skotský filozof a telolog, františkán, 23letý profesorem teologie v Oxfordu, znalec Aristotela, kritik Alberta a Tomáše

• Není možný soulad mezi filozofií a teologií (věta filozoficky pravdivá může být teologicky nepravdivá a naopak), připravuje přísné oddělení obou oblastí

• Konkrétní jednání je dobré, protože Bůh je prohlásil za dobré: Bůh je především svobodný, proto mohl prohlásit za dobrou třeba otcovraždu a byla by dobrá. Bůh není ničím vázán – primát vůle, svobody

William Ockham

• Anglický teolog, filozof a logik

• Narozen v Ockhamu, studia v Oxfordu a Paříži, nucen uprchnout před inkvizicí na dvůr císaře Ludvíka Bavora do Mnichova, kde umírá

• Myslitel, který oddělil teologii a filozofii, „dvojí pravda“, protiklad víry a vědy, příprava osamostatnění vědy, jak ji znala renesance

• Obnovení nominalismu - jsoucno je jen jednotlivé, obecným pojmům neodpovídá nic skutečného

• Základem jeho filozofie jsou dva principy:

1. Princip všemohoucnosti (odmítá trojjedinost Boha, Bůh stvořil pouze jednotliviny)

2. Princip úspornosti -„Ockhamova břitva“ = zásada vědeckého redukcionismu, principu úspornosti ve vědách: „Pokud to není nutné, nemá se postulovat mnohost“, tj. pokud znalost o něčem můžeme převést na základnější znalosti nebo znalosti o jiných jsoucnech, jsme povinni tak učinit; veškerá odůvodnění, která pro výklad věci nejsou nezbytná, jsou nadbytečná a je nutno je zavrhnout.

UNIVERZITY

• Univerzity vznikaly ve 12. a 13. století, především ve Francii (Paříž), Itálii (Bologna) a Anglii (Oxford, Cambridge)

• Byly výsledkem rostoucí potřeby vyššího vzdělání a systematizace poznání

• Univerzity měly čtyři fakulty:

1. Artistická fakulta (gramatika, rétorika, dialektika; aritmetika, geometrie, astronomie, hudba)

2. Teologická fakulta (studium Bible a církevních textů)

3. Právnická fakulta (církevní a římské právo)

4. Lékařská fakulta (studium medicíny)

• Hlavní metodou byla scholastika – racionální analýza textů, logická argumentace a disputace (diskuse)

• Univerzity byly pod dohledem církve, ale měly určitou autonomii

• Studium teologie dominovalo a filozofie byla podřízena víře

• Významné univerzity:

• Bologna, zaměřena na právo

• Sorbonna, centrum teologie a scholastiky

• Oxford a Cambridge, prestižní univerzity v Anglii

• Padova, Praha (Karlova univerzita)

ARABSKÝ PŘÍNOS PRO STŘEDOVĚKOU VZDĚLANOST

• Důležitým rysem arabské filosofie je zdůraznění rozumu

• Po rozpadu římské říše alexandrijská knihovna (ve které byli spisy učenců) připadla Arabům, kteří toto učení převzali - Postupně se arabská vzdělanost dostává do Evropy

• Arabové i Židé působili na univerzitách, kde také řešily univerzálie spolu s křesťanskými učenci

• MOHAMED: Zakladatel arabského náboženství, po jeho smrti náboženství nabírá na síle, dostává se do oblasti asijské a africké - Kairo, Alexandrie, Damašek, Indie

• Arabové se stávají nositely kultury, zpočátku svou vlastní kulturu neměli, nasávali místní poznatky, přejímali je a zdokonalovali př. arabské číslice indického původu

• Arabská kultura byla mnohem vyspělejší než křesťanská, vynikali v anatomii, chemii, matematice

• Obchodními cestami se do Evropy z Arábie šíří nové plodiny (např. rýže, bavlna, citróny), nádherné látky a koberce a vyspělé vědecké poznatky a řemeslné postu